Jako horečka je označována zvýšená teplota, odborně označovaná jako pyrexie. Obvykle je tak označována teplota, pokud je při měření v ústech 37 stupňů Celsia či při měření v konečníku 37,7 stupňů Celsia. Horečka může být provázena dalšími příznaky, jako je svalový třes, bolest hlavy, pocení, žízeň, zčervenání v obličeji či rychlejší dýchání. Někdy se může přidat i zimnice, zmatenost či v případě vysokých teplot i delirium, hlavně u starších osob. Vysoká horečka může vést u dětí k tzv. febrilním křečím nebo až ke komatu.

Příčin horečky může být více, hlavně se jedná o důsledek bakteriální či virové infekce (například zánět mandlí, chřipka či spalničky). Jako následek této infekce se v organismu uvolňují jako součást obranné reakce organismu bílkoviny označované jako pyrogeny. Tyto pyrogeny působí na centrum pro řízení a kontrolu tělesné teploty v mozku a podněcují ho ke zvýšení teploty. Cílem je zničení nepřátelských mikroorganismů.

Horečka může ale na druhé straně provázet i nemoci, které nejsou infekčního původu, ke kterým patří dehydratace, thyreotoxikóza, infarkt myokardu či lymfom. Jaký význam má horečka v tomto případě, se doposud nepodařilo jednoznačně dokázat. Někdy může jít o vedlejší účinek užívání léků. Pokud zvýšená teplota trvá déle než tři dny a pokud pacient má další charakteristické příznaky, jako je silná bolest hlavy se ztuhnutím šíje, břišní bolest nebo bolesti při močení, měl by neodkladně navštívit lékaře. Rovněž lékaře je třeba co nejdříve konzultovat v případě u dětí mladších šesti měsíců, u dětí, které mají v anamnéze febrilní křeče nebo u starších osob.