Ajurvédská bylina, jejíž výjimečné účinky jsou využívány po celém světě.

Botanický popis rostliny

Jedná se o nízkou jednoletou bylinu (dosahuje průměrných výšek v rozsahu od 20 do 40 cm, některé druhy velikosti až 120 cm!), jejíž lodyha bývá lysá. Bylina je velmi větvená, listy jsou stopkaté, vstřícné, tvarem spíše vejčité a podlouhlé (tradiční rozlišovací vlastnosti čeledi Lamiaceae – hluchavkovité). Dlouhé mohou být až 10 cm a široké bývají průměrně kolem 6 cm. Mívají zoubkaté okraje. Listy v horní části rostliny jsou spíše načervenalé. Květy jsou poměrně velké v porovnání s celou rostlinou a barvu mají bílou. Pyl se roznáší pomocí hmyzu. Plodem je tvrdka. I když je velmi malá, je snadno rozpoznatelná od ostatních bylin stejné čeledi i narozdíl od podobných druhů, jelikož má charakteristickou vůni.

Původ a rozšíření

Bazalka je domácí rostlinou ve velké oblasti zahrnující dnešní Indii, Čínu, jihovýchodní Asii a Novou Guineu. Původně zdomestikovala v Indii a s terapeutickými záměry byla používána a pěstována více než 5 000 let dozadu. Byla však známa i antickým řeckým lékařům, kteří ji podle spisů používali. Obyvatelé Evropy se s touto exotickou bylinkou mohli seznámit již v 16. století, kdy byla přivezena a dodnes je velmi oblíbená a nezřídka pěstovaná na zahradách. Dnes je tradiční součástí italské kuchyně a také hraje důležitou roli v receptech asijských zemí jako jsou Indonésie, Thajsko, Vietnam, Laos, Kambodža, atd…

Využití

Pokud je bazalka využívaná v kuchyni, je připravována a zpracována nejlépe čerstvá. Protože dlouhodobý var ničí charakteristickou vůni, doporučuje se přimíchávat v poslední fázi vaření. Čerstvá se dá krátkou dobu uchovávat v papírových nebo igelitových sáčcích v lednici, nicméně po delší době je vhodnější ji uložit do mrazáku. V čínské kuchyni je také mnohdy využívaná čerstvá nebo sušená bazalka v polévkách či jako přísada v mnohých jídlech. V Thajsku se jako korigens (zvýraznění) chuti vkládá do čokolád, zmrzlin, smetan či dalších mléčných produktů. Ve Vietnamu je to tradiční přísada v klasické vietnamské nudlové polévce. Citronová bazalka se mírně liší, jelikož obsahuje aromatický citral, který jí přidává citrónovou vůni. V kuchyni se jeho chuti v kombinaci s kurkumou využívá k ochucení ryb a kachny. Terapeutické využití bazalky se traduje již v tradiční indické Ayurvédě, kde byla součástí takzvané Siddha medicíny. Již od orientálních dob byla bazalka využívána jako mimořádná rostlina k tlumení křečových bolestí trávicího traktu, ke zlepšení trávení (uklidnění) a harmonizaci střevní peristaltiky. Je výborná volba jako prevence projímavých potíží. Lýtky obsažené v bazalce působí proti nadýmání, protizánětlivě a také mírně antibioticky. Bazalka zvyšuje žaludeční činnost tím, že snižuje napětí hladkého svalstva obalujícího trubici trávicího traktu a zvyšuje sekreci žaludečního obsahu. Usnadňuje odhleňování a zvyšuje chuť k jídlu . V dutině ústní má hojit afty. Uklidňuje nervový systém. Látky obsažené v bazalce působí antimigrenózně (tlumí různé druhy bolestí hlavy), při nespavosti a závratích způsobených psychickou dysbalancí . V tradiční medicíně není výjimkou, že je bazalka součástí mnoha čajových směsí snižujících stres. V indické tradiční medicíně je samotná bazalka používaná ke snížení psychického a fyzického napětí a vyvolání pohody. V poslední době proběhlo mnoho klinických studií zabývajících se terapeutickým účinkem esenciálních olejů bazalky. Stanovilo se, že bazalka má potenciální antioxidační účinek, čímž působí jako protizánětlivé léčivo (zmíněno výše), vermicidní, antivirotické a antibakteriální léčivo. Má se za to, že tyto antioxidační účinky léčivých látek bazalky mohou přispívat k potlačení expanze rakovinotvorných ložiskových buněk. Vědci přišli na to, že bazalka má navíc protidestičkovou aktivitu a účinné látky bazalky mají přispívat k rozpuštění trombů v cévách. Zajímavostí je, že je sledována pozitivní odpověď zmíněných látek na potlačení alergického projevu v dýchacích cestách, jejímž klinickým projevem je posléze lepší snášení astmatu. Podobným protikřečovým a analgetickým účinkem se přistupuje také u zánětů močových cest . U zvířecích modelů byl pozorován redukční efekt krevní hladiny cukrů. Staré recepty ukazují, že šťáva z bazalky byla dříve předepisována a užívána k zánětům středního ucha, zánětlivým projevům na kůži a prakticky všem těžko hojícím se zánětům. Obsahové látky bazalky mají podporovat tvorbu mateřského mléka. K vnějšímu užití se používají k léčbě akné, při ztrátě čichu, po poštípání hmyzem, pokousání plazy a kožním infekcím.

Účinné látky

Různé druhy bazalky se liší množstvím látek a jejich hmotnostním zastoupením. Dominantní obsahovou složkou natě a listů bazalky je silice (až 1,5 hmotnostních %). Jedná se o olejovou složku, ve které se nachází velká směs látek, přičemž methylchavikol (estragol) převažuje. Další podstatnou složkou silice je linalol a poté jsou přítomny hlavně třísloviny, flavonoidy, glykosidy, éterické oleje (eugenol, ocim), kafr a další. Rozdílné druhy bazalky mají tedy významně jiný obsah cinoelu, linalolu, citralu, anetholu a kafru.

Tradiční dávkování

Bazalka se může užívat čerstvá nebo sušená. Nejvhodnější forma bylinného extraktu je nálev. 1 polévková lžíce (asi 10 g) natě nebo listů bazalky spaříme (95°C) 150-300 ml vody, můžeme chvíli povařit (literatura zmiňuje vhodnou dobu kolem jedné minuty) a poté je vhodné louhovat cca 30 minut. Při trávicích potížích se takový odvar rozdělí na 3 části a užívá se 3x denně po jídle. Tímto odvarem lze kloktat dutinu ústní (když je třeba) i několikrát denně. Je možné používat odvar z bazalky do aromatických koupelí (lze provádět 2x do týdne) a při preventivních opatřeních při srdečních slabostech či astmatu se osvědčila inhalace par vařícího roztoku bazalky.