Tradiční bylina s antibakteriálním a protizánětlivým účinkem a v kosmetickém průmyslu na ochranu kůže.

Botanický popis rostliny

Měsíček lékařský je jednoletá nebo dvouletá bylina rostoucí do průměrné výšky kolem 50 cm s přímou,  často bohatě větvenou, mírně chlupatou lodyhou. Listy měsíčku jsou kopinaté nebo vejčité, ochlupené, okraje hladké, krojené nebo někdy zubaté, na stonku jsou střídavě postavené, horní jsou řapíkaté, na bázi jsou listy přisedlé. Úbory jsou vždy na konci větví, květy měsíčku jsou jazykovité nebo trubicovité, barva je nejčastěji žlutá nebo oranžová. Kořen tvoří vřetenovitá vlákna. Kvete v mezidobí mezi červnem a září. Květenstvím měsíčku je úbor, rostlina kvete od jara do konce podzimu. Plodem měsíčku lékařského je nažka.

Původ a rozšíření

Domovinou měsíčku lékařskoho je jih Evropy kolem Středozemního moře nebo Kanárských ostrovech a možná také na Orientu, i když celá bohatá historie pěstování měsíčku celé pátrání po pravém původu oddaluje a znemožňuje. Dnes je běžnou součástí květeny i v zemích položených více na sever a v dalších oblastech s teplým klimatem. V České republice je výskyt měsíčku velice běžný po celé ploše od nížin po hory, nalézá se na záhoncích, snadno zplaňuje na skládkách, rumištích, v okolí hřbitovů, cest, podél lesů.

Využití

Rostlinnou drogou je květ měsíčku lékařského bez lůžka a zákrovu, flos calendulae sine calice, nebo celý květ včetně kalicha, flos calendulae cum calice, přičemž sběr se provádí nejlépe za sucha. Květy se nechají sušit ve stínu venku nebo za umělého sušení při teplotách do 40°C. Droga snadno přijímá vzdušnou vlhkost a plesniví, proto se po určité době doporučuje její opětné přesušení.

V lidovém léčitelství, ale i ve farmaceutickém průmyslu se používá květ, jazykovitá kvítka a listy měsíčku lékařského. Droga se získává z rostlin s červenooranžovými květy mající hořkou chuť. Buďto se užívá samostatně nebo ve směsích. V lidové medicíně se vnitřně měsíček lékařský popíjí s ohledem na jeho protizánětlivý a antibakteriální efekt. Pravidelné popíjení měsíčku lékařského vede k podpoře krevního oběhu, užívá se při potížích s křečovými žilami a proti lámavosti hlubokých žil. Zevně se využívá i ve farmaceutickém průmyslu proti zánětům kůže, omrzlinám, nezávažným popáleninám a drobným poraněním.

V historických herbářích se dočteme, že sušený měsíček se podával pacientům při výskytu krve v moči, pokud se pil společně s vínem. Další účinky byly pojmenovány jako mírně laxativní, potopudné (značný benefit při žloutenkách), proti moru, bradavicím a dalším nemocem i infekčního charakteru.

V lidovém léčitelství se měsíček lékařský užívá vnitřně k podpoře tvorby žluči, k urychlení hojení hnisavých ran, k potlačení růstu bakterií a plísní. Podporuje činnost žaludku a jater, lidová medicína podporuje volbu měsíčku při kašli, astmatu, bušení srdce, závažné a bolestivé menstruaci, vnitřních zánětech, vysokém krevním tlaku, nespavosti, depresi a při některých nádorech, u kterých měsíček uvolňuje psychické napětí a mírní symptomy.

Zevně se velice často přikládaná na rány ve formě obkladů na jakékoliv špatně se hojící rány, jelikož podporuje proces hojení. Zevně se může přikládat na bércové vředy, na vnější záněty po bakteriální nebo mykotické infekci. Je možné použít měsíček proti očním a ušním zánětům, jako vhodnější se osvědčily obklady z čerstvých částí rostliny, čerstvé a naklepané se doporučují na žilní záněty. Odvar z měsíčku lékařského se může kloktat při nezávažných zánětech ústní dutiny.

Květy měsíčku byly využívány starověkými Řeky, Římany, lidmi z blízkého východu a Indy v rámci lidové medicíny, ale také jako například textilní barvivo, potravinářské barvivo a součást kosmetických přípravků. Některé z těchto využití přetrvává dodnes. V kosmetice se objevuje olej připravený s výluhem z měsíčku k ochraně kožní bariéry. V tradičním pojetí jižních Slovanů se měsíček používal k posílení lásky opačného pohlaví. Určité druhy výluhů z měsíčku se dodnes používají k obarvení potravin, ale také vlasů a kosmetických prostředků.

Studie in vitro zaznamenaly jistý potenciál obsahových látek měsíčku lékařského vůči potlačení růstu virových infekcí, supresi faktorů poškozující jaderný genetický materiál a protizánětlivý efekt. Jiná in vitro studie popsala jistý antibakteriální efekt methanolového koncentrovaného extraktu obsahových látek měsíčku lékařského a určitý antimykotický efekt vůči citlivým oportunním kmenům methanolového, ale také ethanolového extraktu z měsíčku. Společně s přesličkou rolní jsou obě považovány za byliny vykazující adstringentní efekt navzdory nepřítomnosti obsahových taninů v droze.

Účinné látky

Měsíček obsahuje celé spektrum účinných látek a mnoho dalších, u kterých se zatím žádný efekt neví. Konkrétní obsahové skupiny látek měsíčku lékařskou jsou silice, hořčiny, calendin, karotenoidy, flavonoidy, kyselina salicylová, vitamin C, sliz a flavonoidové glykosidy. Okvětní listy a pyl obsahuje triterpenoidní estery a karotenoidy jako je flavoxanthin a auroxanthin, což jsou obojí látky, barviva, s antioxidačním potenciálem. Listy a nať měsíčku obsahují lutein, zeaxanthin a beta-karoten z třídy karotenoidů. Dalšími jsou saponiny, alkoholy, pryskyřice a éterický olej.

Tradiční dávkování

Mast z měsíčku lékařského se vyrábí smísením 2 hrstí nebo 30-50 g nakrájených nebo nedrcených květů, listů a stonků s 500 g vepřového sádla. Sádlo se nejdříve pomalu rozehřeje (je vhodné nepřesáhnout teplotu kolem 60°C, jinak sádlo ztekutí a trvá dlouho dobu, než opět ztuhne), poté se vsype směs měsíčku, nechá se vzkypět, zamíchá se a ostaví. Takto se doporučuje nechat odležet den až dva, poté se opět slabě ohřeje a nejlépe přes plátno přefiltrovat do čisté nádoby. Užití takové masti je velice pestré od problémů s akné, spáleninami, plísní na nohou nebo popraskané kůže až po řezné ranky, hemoroidy a omrzliny.

K popíjení se užívá čaj připravený z jedné vrchovaté lžičky (nebo 2-5 g) výše zmíněné směsi měsíčku lékařského smísením s 250 ml horké vody, který se popíjí podle lidové medicíny 1-2 šálky čaje denně pro dospělého člověka preventivně nebo 3-4 šálky denně čaje pro dospělého při závažnějších stavech nemoci jako nemocnění jater, průjem, záněty tlustého střeva, žloutenka, ale i při normálních procesech jako je menstruace.

Tinktura měsíčku lékařského se připravuje smísením hrsti květů (asi 10 g) měsíčku na 1 litr 60% ethanolu nebo destilátu, který se poté nechá louhovat po dobu 14 dní na slunci při teplotě od 15-20°C. Jako obklad se užívá při ranách, pohmožděninách, přetažení svalů nebo šlach, vředových onemocnění, otocích a výronech.