Oblíbené ovoce obsahující jadérka s protirakovinným potenciálem.

Botanický popis rostliny

Jedná se o vcelku malý strom, který dosahuje 6-12 m výšky, průměr kmenu může být 40 cm s hustou korunou. Listy meruňky jsou vejčité, 5-10 cm dlouhé, 4-8 cm široké, se zaoblenou bází, zašpičatělým koncem a jemně zoubkovaným okrajem. Květy mají 2-5 cm v průměru, 5 bílých nebo narůžovělých okvětních lístků.

Plodem meruňky je žlutá až oranžová peckovice podobná malé broskvi, 1,5-3 cm v průměru, někdy s načervenalými skvrnami (vystavené slunci). Povrch ovoce je hladký až vláknitý nebo sametový s velmi jemnými chloupky. Dužnina bývá obvykle pevná a spíše suchá než šťavnatá. Chuť ovoce může přecházet ze sladké do mírně natrpklé až kyselé. Samotné semínko je uzavřené ve velmi pevné, kamenité schránce.

Původ a rozšíření

Meruňka pochází původně z Číny. Na území Evropy se meruňka dostala přes Arménii, což se promítlo v jejím latinském názvu. I český název meruňka v sobě nese arménský odkaz. Do České republiky se meruňka rozšířila z dnešního území Itálie, přes Slovinsko, Štýrsko a Rakousy.

Využití

Velké využití plodu meruňky je nalézáno v kulinářství. V centrální Asii a ve státech kolem Středozemního moře mohou být meruňková jádra používána jako náhrada mandlí. Italský likér amaretto a amaretti biscotti je dochucován extraktem z meruňky a chová se větší obliby než mandloň. Ovoce se konzumuje buďto čerstvé nebo se zavařuje do džemu či marmelády (typická kyselosladká chuť s příjemnou vůní). Oblíbené jsou sušené meruňky a vyzrálé nebo přezrálé ovoce se sbírá na kvas, ze kterého se destiluje meruňkovice.

Meruňka je významná rostlina zmiňovaná v rámci Tradiční čínské medicíny. Z příběhu o lékaři Dong Fengovi se traduje, že nepřijímal platby od svých pacientů kromě slibu, že zasadí stromy meruněk v jejich sadu, jakmile se uzdraví. Uskutečňování těchto slibů vyústilo v obrovský nárůst stromů meruněk a nárůst medicínských ingrediencí.

Plod meruňky je velice výživný, pročišťující a mírně projímavý. V lidovém léčitelství je součástí směsí na celkové posílení organismu. V arménském léčitelství se podává solený plod meruňky jako protizánětlivé a antiseptické léčivo (navíc proti bolesti). Ve Vietnamu se plody meruňky používají v léčbě respiračních a trávicích chorob. Výluh z květů se v tamním léčitelství doporučuje ke zvýšení plodnosti u žen. Kůra se používá jako adstringens a ve směsi s kořenem se používá k léčbě otrav z jídla a konzumací kyanidu.

Lidová léčba používá externě výluh z kůry meruňky na zánětlivá místa s možnou iritací pokožky. Semínka se v lidovém léčitelství používají ve formě výluhu nebo vývaru proti bolesti, asthmatu, kašli, kolikám, červům, na podporu vykašlávání a spaní. V jiných herbářích jsou dostupné postupy využití semen v léčbě astmatických záchvatů, chronické bronchitidě a proti zácpě. V dalších kulturách se používá výluh z meruňky proti artritidě, proti žloutence a také obecně proti zánětům.

Hořká meruňková jádra obsahují tzv. laetril (podobný amygdalinu), látku, která byla časem nazvaná vitamin B17. O tomto vitaminu se tvrdilo, že má pozitivní efekt v léčbě rakoviny, což je dnes třeba více specifikovat. Existují zprávy, které se zabývají možným využitím laetrilu v léčbě rakoviny prostaty, močového měchýře ve zvířecích modelech. Prozatím se přišlo na to, že laetril v určité dávce působí inhibičně (zastavuje) na nekontrolovatelné buněčné dělení v laboratorních podmínkách.

V menších dávkách působí laetril na buněčných liniích jako stimulant respirační funkce, zlepšuje trávení a zvyšuje celkový pocit well-being. Obsahové látky meruňky vykazují mnohé léčebné účinky. Podle složení vitaminu A a beta karotenu v plodu a jádrech meruňky lze vycházet, že jsou vhodnými kandidáty v prevenci věkem podmíněné molekulární degenerace. Dále lze říci, že by měly prodloužit zrak při retinitis pigmentosa a mírně rozšířit rozsah zraku na periférii.

Některé flavonoidní látky obsažené v plodu a jádru meruňky vykazují různou schopnost antioxidační aktivity. Antioxidanty se tvoří buďto volně v lidském těle při vystavení určitých látek radikálu kyslíku nebo jiné látky nebo se různým způsobem přijímají z vnějšího prostředí. Má se za to, že zmíněné flavonoidy fungují proti volným antioxidantům přirozeně se tvořících v lidském těle.

Účinné látky

Plod a jádra meruňky obsahuje velké množství citrátů, tartrátů, karotenoidů a flavonoidů. Z minerálních látek lze zmínit alespoň sodík, železo, vápník a fosfor.

Nejvýznamnější a terapeuticky nejzajímavější látka je laetril, který je chemicky příbuzný amygdalinu a v molekule obsahuje kyano skupinu.

Účinnost amygdalinu spočívá v tom, že rakovinové buňky – buňky nemocné jsou hladové a milují cukr. Amygdalin je kyanoglykosid, který se vlivem vlhka a enzymatickou činností rozkládá na kyanovodík a cukr – dvě molekuly glukózy a tím se pro nemocné buňky stává přitažlivý. Rakovinová buňka pohltí pro ni atraktivní „sladkost“ a zbyde jí jen kyanovodík, který jí otráví. Tato příhoda se zdravé, skromné buňce stát nemůže, protože není tak nenasytná.

Tradiční dávkování

K dosažení denní dávky některých vitaminů dostačuje konzumace 2-3 meruněk/den.

Pokud jde o dávkování jader meruněk, neexistuje prozatím žádný zdroj, který by dokázal definovat adekvátní dávkování a režimová opatření. Lékařské zdroje uvádějí nezbytnost snížit dávkování ve vyšším věku a při kardiovaskulárních chorobách. Dávkování by mělo být přiměřené léčebným indikacím a nepřesahovat maximální dávku. V záznamech se nalézá dokument popisující užití 220 gramů semínek vedoucích k intoxikaci. Užívání jader by se měly vyhnout děti.

Dávkování jader z meruňek

Meruňková jádra s amygdalinem (vitamín B17)

Amygdalin je kyanoglykosid, který se rozkládá vlhkostí a enzymatickou činností na cukr a jedovatý kyanovodík.

Rakovinové buňky mají obrovskou spotřebu cukru a proto přednostně vychytávají z oběhu i amygdalin (B17). Ten se vcucne do buňky, která z něj sežere cukr a zůstane v ní jedovatý kyanovodík. Hladová rakovinová buňka si tak vlastní žravostí způsobí otravu a to chceme. Hodná a slušná buňka zdravé tkáně není tak hladová a tak se v ní nevytvoří jedu tolik, aby ji to zničilo. Je tedy nutno amygdalin podávat v dostatečném množství, aby byl účinným jedem rakovinovým buňkám a nepoškozoval zdravé.

Je tedy doporučeno dlouhodobě po dobu rakoviny užívat tolik hořkých jader meruněk za den, kolik je vám let plus vaše váha v kilogramech a to děleno 20. Tuto dávku brát každých 60-90 minut a skončit asi 2 hodiny před nočním odpočinkem nebo před půlnocí. V noci nebrat.

Šetrnější alternativou je brát jedno jádro každou čtvrthodinu po celý den mimo noc.

Kdyby se vám dělalo nevolno, tak na 3-6 hodin přestat jádra užívat, napít se 12K 2-4 ml v 1,5 dcl teplé vody a potom si v každé porci několik jader dočasně ubrat.

Při prevenci, chemoterapii nebo ozářkách je doporučeno brát jader poloviční dávku.

Berete-li jiné amygdalinové přípravky schválené jako potravní doplňky, tak ve vašich porcích uberte 1 z pěti jader. Berete-li injekční formy amygdalinu, uberte 3 z pěti jader každé porce.

Zajímavostí je specifické působení jen na nemocné buňky s vysokou látkovou výměnou, takže lze očekávat i poškození buněk infikovaných mikroby i viry, protože efekt je podobný jako u bílých krvinek. Lze tedy očekávat, že klient bude odolnější na infekční nemoci a záněty.

Poznamenávám, že stará, špatně skladovaná v horku nebo vlhku a pražená jádra jsou téměř bez B17 a tudíž jsou na…

B17 je hořký cukr…

Sladká jádra meruněk nejsou účinná, protože v nich amygdalin téměř není.

Kdo si chce dělat prevenci, tak jsou doporučeny poloviční dávky na 3-4 týdny v září až říjnu, kdy to je fyziologicky nejvhodnější.