POPIS:

Vytrvalá, i více než 1 m vysoká bylina. Lodyha přímá, až do květenství nevětvená, lysá nebo jen slabě chlupatá, dole obvykle do fialova naběhlá. Listy střídavé, kopinaté, dolní obvejčité nebo eliptické, obvykle zubaté, zužující se v řapík, horní přisedlé, celokrajné, kopinaté. Úbory uspořádány v hroznu, 10 až 20 mm v průměru, žluté, se 6 až 12 jazykovitými květy, které jsou výrazně delší nežli zákrov, uprostřed trubkovité květy. Kvete v VIII až X.

STANOVIŠTĚ:

Světlé lesy, mýtiny, křovinaté nebo skalnaté stráně, vřesoviště, pastviny, na půdách kyprých, hlubokých, vápnitých, sušších.

ROZŠÍŘENÍ:

V ČR od nížin do horských oblastí roztroušeně, celkově roste téměř v celé Evropě vyjma značných oblastí ve Středozemí, dále roste v Asii a v Severní Americe.

LÉČITELSTVÍ:

Sbírá se nať (Herba virgaureae) těsně před rozkvětem seřezáváním asi 30 cm dlouhých horních částí rostlin. Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C.
Obsahuje flavonoidy, rutin, betain, třísloviny, saponinové glykosidy, fenolové kyseliny, hořčiny, sliz, silici, amid kyseliny nikotinové a další látky. Obsah silice klesá po odkvětu, obsah saponinů kolísá podle stanoviště a denní doby (stoupá od rána k poledni).
Droga působí močopudně, protizánětlivě, rozpouští kaménky, podporuje látkovou výměnu, pomáhá při chronických chorobách ledvin a močových cest, při zbytnění prostaty, tlumí krvácení v trávicím ústrojí, zevně se osvědčila na špatně se hojící rány, ekzémy, zanícené rány apod.
Podává se obvykle ve formě nálevu (1 až 2 polévkové lžíce na šálek vody) 3x až 6x denně. Osvědčila se i aplikace ve formě lihového roztoku nebo masti.