Rostlina disponující až magickou silou proti mnoha neduhům spojených se žaludkem, střevy a dýchacím ústrojím.

Botanický popis rostliny

Jedná se o vytrvalou bylinu, která dosahuje výšky v rozmezí 20-60 cm, maximálně však 80 cm. Při bázi má ztlustlý až dřevnatý oddenek, lodyha je přímá nevětvená a chlupatá, listy jsou podlouhlé, vejčité, přičemž přízemní jsou dlouhé řapíkaté. Květy jsou karmínově červené, uspořádané v hustých lichoklasech. Bukvice lékařská kvete od července do srpna.

Původ a rozšíření

Bukvice se vyskytuje prakticky po celé Evropě, od severní části Pobaltí a jihu Skandinávie a britských ostrovů až po pohůří Uralu a Kavkazu na východ, severní Afriku, Malou Asii, Severní Ameriku a Asii. V Africe je rozšířena od Tuniska po Maroko, v Severní Americe je značně rozšířena také.

Bukvice lékařská není sice v Evropě domácí rostlinou, ale je zde celkem rozšířena a v České republice je začně rozšířena od nížin až po pahorkatiny (zhruba 700 m.n.m. je hraniční nadmořská výška). Nalézá se běžně v řídkých listnatých lesích, loukách nebo pastvinách.

Využití

V historii se bukvici lékařské přikládaly mnohé magické účinky a již ve starověku byla hodnocena jako značně léčivá bylina. O bukvici bylo sepsáno mnoho dobových herbářů a lékařských spisů, byla přikládána v obvazech proti hadímu uštknutí nebo byla pěstována před domy, aby její síla přinesla rodině štěstí, lásku a odvracela mrzutost. Ve středověku se běžně bukvice lékařská pěstovala u klášterů a lékáren, aby se poté používala v čajových směsích nebo k přípravě léčivých mastí.

Dnes se mnoho přípravků a čajových směsí používá proti mrzutosti, nicméně jeho využití v dnešní době vcelku klesá. Dle mnohých odborníků lze bukvici užívat pravidelně při chorobách trávicího traktu s rizikem překrvené sliznice (převážně u krvavých průjmů), při dyspepsii, překyselení žaludku, zánětech urogenitálního traktu nebo proti alergiím.

Obsahové látky bukvice redukují vysoký krevní tlak a zdá se, že pomáhají při nervové vyčerpanosti, neurózách, rozrušení, nespavosti, depresi či epilepsii. Lidoví léčitelé doporučují při nespavosti polštář z nasušeného cca půl kilogramu bukvice lékařské, který se většinou po 4 až 5 měsících vyměňuje. V anglosaském léčitelství se bukvice doporučuje při špatném usínání a špatných snech. V zahraničí je bukvice lékařská předepisována lidovými léčiteli při úzkosti, žlučových kamenech, pálení žáhy, vysokém tlaku, migrénách, neuralgiích a preventivně proti pocení. Zevně jako krém se podává při řezných ranách a bolácích.

Někteří autoři zmiňují efekt účinných látek bukvice lékařské proti růstu specifických nádorů v gastrointestinálním traktu a při zánětech střevního ústrojí. V rakouském lidovém léčitelství se bukvice používá vnitřně i k vnějšímu užití při potížích respiračního, gastrointestinálního, nervového, gynekologického ústrojí a kožní bariéry.

Zevně se bukvice v lidovém léčitelství doporučuje k léčbě bércových vředů. Na potírání nebo oplachování se připravuje koncentrovaný roztok.

Účinné látky

Rostlinou drogou je nať bukvice lékařské. Nejlépe se sbírá na začátku rozkvětu, sběr je však možno provádět až do podzimu. Bukvice obsahuje fenyloctové glykosidy, acetosidy, různé izomery acetosidů, kamfeosidy, forsythosid B, leukosoeptosid B, diterpeny. Dále obsahuje různé třísloviny, hořčiny, silice, betain, cholin, esenciální oleje a kyselinu tannovou.

Tradiční dávkování

Léčivé části bukvice jsou kořen, nať s listy. Pokud se užívá samotná rostlina, její chuť nemusí být každému vždy příjemná, proto se doporučuje kombinovat se sirupem, medem nebo jiným sladkým korigenc, který jeho užívání více zpříjemní. Odvar z bukvice se může užívat vnitřně, na kůži nebo třeba do uší, pokud je potřeba zahnat bolesti uší zapříčiněných nespecifickým zánětem. Odvar se může popíjet 2x-4x denně nejlépe před jídlem.

V historii se také používala směs bukvice společně s rozmariny a šalvěje (někde možno i jalovec) proti bolestem končetin, který se kombinoval se zázvorem, cukrem a hrozinkami. Pokud je připraven prášek z betoniky – bukvice, užívá se 3x denně po jídle v množství, které se vejde na špičku zakulaceného nože. Tinktura je nejvhodnější 3x denně po 35 kapkách před jídlem. Tinkturu si můžeme připravit sami smícháním s 60% lihem.