Pokud jste byli dítě, které se narodilo v časovém rozpětí od začátku 50. let do konce 70. let, je vysoká pravděpodobnost, že jste buď vy, nebo někdo, koho znáte, podstoupili tonzilektomii nebo adenotomii.

Já jsem jedním z těch dětí byl. Ještě ve školce mi dali odstranit nosní mandle. Tehdy jsem již trpěl silným bronchiálním astmatem, který vyžadoval několikrát do roka naléhavou léčbu v nemocnici a občas i třikrát do měsíce.

Odstranění nosních mandlí bylo provedeno údajně pro „zmírnění“ obstrukce nosních dutin. Po zákroku se mi však symptomy zhoršily.

Jak šestnáctiletý jsem již potřeboval další operaci pro obstrukci nosních dutin, tentokrát kvůli nosním polypům a vychýlené přepážce.

Ačkoli v uplynulých desetiletích zaznamenal počet případů pokles, tonzilektomie a adenotomie jsou stále celosvětově dvě nejběžnější operace prováděné na dětech.

Zatímco od prvních zdokumentovaných případů odstranění krčních a nosních mandlí byl poměr rizik vůči přínosům zákroků přinejlepším sporný, nedávno zveřejněná dánská studie možná konečně naklonila misky vah v neprospěch této „standardní péče“.

Proč je odstranění mandlí špatný nápad

Podle knihy „Krátká historie tonzilektomie“ jsou krční mandle lymfatické orgány, které se nacházejí na vstupu do trávicího a dýchacího systému, jejichž zápal vedl k odstranění.

Krční mandle se dětem často odstraňují při zánětu nebo infekci – běžně se vyskytujícími před pubertou – i přesto, že jsou nástrojem obrany imunitního systému, který může tělu pomáhat odrážet jiné druhy infekcí.

Každý rok se v Evropě u dětí mladších 15 let provedou statisíce tonzilektomií.

Jedná se o standardní léčbu u dětí s celou řadou ušních, nosních a krčních onemocnění, ale není to velké přehánění říct, že operace krčních mandlí se předepisuje přehnaně.

Mandle se často odstraňují spíše jako profylaktické opatření k zamezení opakujících se infekcí, než jako poslední šance pro navrácení zdraví ve vzácných a extrémních případech.

Totéž platí pro odstranění nosních mandlí. Lékaři, kteří se slepě drží převládajících léčebných trendů, často zapomínají předložit rodičům formulář o informovaném souhlasu, díky čemuž chybí patřičné pochopení rizik a omezení těchto „rutinních“ operací.

Toto klima slepé důvěry představuje stále neznámé riziko pro dlouhodobé zdraví milionů dětí po celém světě.

Co zjistili studie

Studie z června 2018 provedená na více než milionu dánských dětí přidala další znepokojivý argument proti až příliš lhostejně prováděným tonzilektomiím.

Ve vůbec první studii o dlouhodobých účincích tonzilektomie výzkumníci z Melbournské univerzity v Austrálii a Kodaňské univerzity v Dánsku získali přístup ke zdravotním záznamům 1,2 milionu dětí z období let 1979-1999.

Z celkového počtu zkoumaných dětí jich 11 830 podstoupilo tonzilektomii (odstranění krčních mandlí), 17 460 podstoupilo adenotomii (odstranění nosních mandlí – lymfatických žláz nacházejících se nad a za krčními mandlemi, jejichž úkolem je chránit člověka před infekcí) a 31 377 podstoupilo kombinovanou léčbu, při které jim byly odstraněny krční i nosní mandle.

U skupiny dětí, na kterou se výzkumníci zaměřili, nebyly přítomny žádné další závažné zdravotní problémy.

Údaje byly analyzovány za dvacetileté období, počínaje věkem, kdy byly děti mladší 15 let, až do období po jejich třicítce, což poskytlo celou řadu údajů schopných indikovat vznik různorodých dlouhodobých zdravotních stavů.

Jak řekl jeden z vedoucích studie, Dr. Sean Byers, „rizika onemocnění jsme odhadli na základě toho, zda jim byly v prvních 9 letech života odstraněny nosní nebo krční mandle, případně obojí, neboť v tomto věku jsou tyto tkáně ve vyvíjejícím se imunitním systému nejaktivnější“.

Výsledky publikované v časopise Journal of the American medical Association Otplaryngology Head and Neck Surgery donutily vědce požádat o „přehodnocení alternativ“ k tomuto až příliš obvyklému postupu.

Dosah operačního odstranění krčních a nosních mandlí na budoucí zdravotní výsledky byl vyhodnocen jako „významný“.

U dětí, které podstoupily tonzilektomii, bylo zjištěno téměř trojnásobně vyšší riziko vzniku určitých onemocnění horního respiračního traktu, jako jsou astma, chřipka, zápal plic, chronická bronchitida a plicní emfyzém (rozedma plic).

Když byly kromě krčních mandlí odstraněny i nosní mandle, tak se více než čtyřnásobně zvýšili šance na vznik alergií, zánětu středního ucha a sinusitidy (zánětu nosních dutin).

Vědci připouštějí, že tonzilektomie může nakrátko pomoci při omezení ušních, nosních a krčních infekcí a jejich doprovodných nepříjemností.

Avšak dlouhodobé pozorování zdravotních trendů silně naznačuje, že tyto přínosy jsou pouze krátkodobé, nevytvářejí žádné dlouhodobé zmírnění abnormálního dýchání ani chronické sinusitidy, dvou nejčastějších důvodů odstranění krčních mandlí.

Místo toho riziko těchto problémů buď významně vzrostlo, nebo se významně nelišilo od dětí, u kterých nebyla provedena tonzilektomie či adenotomie.

Šokující je, že u dospělých, kteří podstoupili jednu z těchto dvou operací, se o 78 % častěji vyskytovaly nesouvisející zdravotní problémy, jako jsou některá kožní onemocnění či oční a parazitické infekce, ve srovnání s dospělými, kteří ještě měli krční mandle.

Výzkumníci vyslovují předpoklad, že tyto žlázy mohou vytvářet ochrannou bariéru mezi invazními bakteriemi a viry snažícími se uchytit v citlivých a receptivních tkáních plic a hrdla.

Umístění těchto žláz může zabezpečovat důležitou filtrační funkci na této důležité křižovatce, kde se sráží náš dech se zbytkem vnějšího světa.

Když vezmeme v úvahu, že studie zjistila prudký nárůst rizikových faktorů pro více než 28 nemocí, nenaznačují výsledky, že tyto zdánlivě neškodné žlázy hrají ve fungování imunitního systému mnohem důležitější roli, než se jim dosud připisovala?

Lidské tělo není pouze souborem oddělených orgánů

Podle Dr. Byerse je jasné, že tato zjištění mluví přinejmenším za odložení operačního odstranění krčních a nosních mandlí, aby se umožnil úplný vývoj dětského imunitního systému.

Jasné také je, že převládající lékařská učenost potřebuje překonat pohled, že naše vnitřní orgány fungují izolovaně a že špatně fungující části těla je možné jednoduše odstranit bez ovlivnění celku.

„To, že toho zjišťujeme stále více o činnosti imunitních tkání a celoživotních následcích jejich odstranění, zejména v citlivém věku, kdy se tělo vyvíjí, snad rodičům a lékařům pomůže při rozhodování o léčbě,“ vyjádřil se Dr. Byers.

Je vrcholně důležité, aby si zdravotnický establishment nová zjištění, jako jsou tato, okamžitě osvojil, aby kvůli rigidnímu přidržení se těchto pomýlených tradic netrpěla další generace mladých lidí.

Co se týče mé osobní zkušenosti s odstraněním nosních mandlí ve věku šesti let, přes deset let jsem zažíval neustále se vracející záchvaty astmatu vyžadující okamžitý zákrok. Jak jsem již zmínil, později i operaci dutin pro nápravu zhoršující se obstrukce mých nosních dutin.

Zjištění studie, že operace ve všeobecnosti zhoršuje zdraví člověka, očividně potvrzuje i moje osobní zkušenost s tímto postupem.

Za povšimnutí také stojí, že zdravotnický establishment rutinně doporučuje odstranění orgánů jako „standardní péči“.

Například v článku „Pozor na odstranění orgánů kvůli ‚prevenci rakoviny‘: příběh Angeliny Jolie“ rozebírám Jolieové rozhodnutí dát si odstranit prsy (a později vaječníky) kvůli vnímanému „rozsudku smrti“ vyvolaného tím, že ji identifikovali jako nositelku „mutace“ genů BRCA1, 2.

Její následné rozhodnutí nechat si odstranit prsy, zobrazované a celosvětově šířené mainstreamovými médií, bylo považováno nejen za rozumné, ale i hrdinské.

Závěr

Kvůli agresivním a pomýleným programům screeningu rakoviny zdravotní prognostici – kteří jsou nevědomky současnými ekvivalenty věštců z ruky a čarodějů – rutinně odstraňují štítnou žlázu, prsy a prostatu pod hrozbou jisté smrti milionům lidí.

Jenže mnohé z těchto takzvaných „rakovin“ jsou podle Národního institutu pro výzkum rakoviny ve skutečnosti jen nezhoubné léze epiteliálního původu.

Doufám, že studie, jakou je tato, přispějí ke zrušení tohoto znepokojivého způsobu uvažování o těle a riziku onemocnění a že při rozhodování o „standardní péči“ bude jako následné poradenství znovu zaveden základní princip lékařské etiky „neškodit“.

Zdroj: collective-evolution.com