Krušina olšová (latinsky frangula alnus) – krušinový keřík bývá ve volné přírodě součástí větších porostů podobných rostlin, mezi nimiž se často ztrácí. Snadno si ho můžeme splést, nejčastěji s keřem řešetláku. Dají se rozeznat podle toho, že krušina má hladké okraje listů, plodů je méně a jsou roztroušené, zato řešetlák má listy drobně pilovité a více plodů vyrůstajících ve shlucích.

Botanický popis rostliny

Krušina je statný keř nebo menší stromek, který může dorůst až do výšky 8 m. Větve jsou tenké, střídavé, řídké a rovné s šedočernou nebo šedohnědou lesklou kůrou. Kůra je světle tečkovaná nebo příčně bělavá v místech dýchacích otvorů zvaných čočinky (lenticely). Listy jsou střídavé, celokrajné, vejčité, tupě zašpičatělé a krátce řapíkaté s výraznou žilnatinou. Drobné, zelenavěbílé květy, které kvetou v pozdním jaru od května do července, mají pětiplátkovou korunu a vyrůstají jednotlivě nebo v chudých vrcholících. Plodem jsou kulaté třísemenné peckovice, které během zrání mění barvu od zelené, přes červenou až po černofialovou, která je znakem zralosti. Na jednom keři můžeme nalézt pohromadě květy a dozrávající plody.

Původ a rozšíření

Původně Krušina pochází z Evropy a Asie. Krušina olšová může vyrůst až do výšky 3 metrů. Roste hlavně v listnatých vlhčích lesích, křovinách a v pobřežních houštinách, dále pak na vlhčích místech, v sutích a rákosinách. Často tvoří podrost u vrbových a topolových porostů. Vyhledává spíše nížiny, s přibývající nadmořskou výškou se její výskyt snižuje.

Sběrači by měli vědět, že správné období sběru je na začátku jara ještě před vypučením listů, nejlépe po dešti. Tehdy je kůra lesklá a šťavnatá, proudí v ní míza a je plná léčivé síly. Když se oloupe, musí být na vnitřní straně zbarvená do žluta až hnědočervena.

Nejdůležitější vlastností krušiny v bylinkářské praxi je její schopnost účinně vyčistit vnitřní orgány. Nejčastěji se používá proti zácpě, kdy ji můžeme užívat i samostatně posiluje pohyby tlustého střeva, uvolňuje trávicí trakt, čistí a ředí krev, upravuje látkovou výměnu (metabolismus). Přidává se proto do mnohých čajových směsí, hlavně při obtížích doprovázených zácpou. Týká se to nejen žaludečních, ale i žlučníkových a jaterních chorob (žaludek, žlučník, játra).

Nejčastěji se používá ve formě záparu, přičemž se nedoporučuje vyšší jednotlivá dávka než I g. Polévková lžícee řezané kůry se přelije 1 /4 I vařící vody, za studena lze výluh připravit vyluhováním 2 čajových lžiček drogy v 1 /2 I vody po dobu 1 2 hodin . Doc. Příhoda doporučuje při zácpě následující směs : 20 g krušinové kůry,  10 g pomerančové kůry, 5 g listů řebříčku a 5 g plodů kmínu. Vrchovatá polévková lžíce směsi v 1 /2 I vody se 5 min. vaří, po desetiminutovém stání se scedí a pije se po šálku vždy navečer.
V lidovém léčitelství se kůra dříve používala i jako prostředek proti střevním parazitům, proti svrabu, při horečkách a bolestech zubů. Byla sice známa již ve starověku jako základ k přípravě barviva, ale s jejím užitím v dnešní formě se setkáváme až ve středověku. Byla nazývána také “rhebarborum plebeiorum“, protože nahrazovala velmi drahou reveň. Zevně se výluh používal i k obkladům na špatně se hojící rány.
V lidovém léčitelství se používají i sušené plody, které se sbírají v září a uměle se suší, nebo se z plodů připravuje zavařenina. Při zácpě se užívá čajová lžička jednou denně.

Bylinka (kůra krušiny) je významnou složkou čajů na hubnutí a pomáhá i proti vyrážkám.

Ve větších dávkách je krušina jedovatá a jsou známé i otravy dětí plody, proto je třeba při samostatném užívání dávat pozor na předávkování. Na běžné použití proti zácpě stačí jedna lžíce kůry na 1/4 litru vody. Krušina se má používat vždy jen krátkodobě.

Kůra obsahuje antrachinony, glykosidy, třísloviny, flavonoidy, hořčiny a saponiny.

!krušina je toxická, proto ji nesmí užívat těhotné a kojící ženy!

Důležité upozornění: před použitím k léčebným účelům je drogu
nutno skladovat nejméně I rok nebo zahřívat po dobu I hodiny
na 100 °C, aby se rozložily glykosidy s nepříjemnými vedlejšími
účinky (zvracení). Vhodnost drogy k použití lze ověřit jednoduchou
zkouškou – kápneme-li na drogu čpavek, musí se zbarvit červeně.
Droga obsahuje hlavně antrachinonové glykosidy, jejichž obsah
bývá 5 – 8 % . V čerstvé kůře j sou hlavně v redukované formě, jež
silně dráždí sliznice a vyvolává zvracenÍ. Stárnutím nebo zahříváním
oxidují na nedráždivé antrachinony (frangulin) s projímavým účinkem.

Tip: Čaj proti zácpě

1 gram sušené drcené kůry krušiny olšové zalijeme 150 mililitry vroucí vody. Necháme vylouhovat a poté pijeme 1x denně. Denní dávka se pohybuje v rozmezí 0,5 – 2,5 g. Nepoužívat více jak 8 – 10 dnů!!!