Rostlina s nejvyšším obsahem nasycených mastných kyselin na světě.

Botanický popis rostliny

Kokosovník ořechoplodý je velká palma dorůstající až 30 metrů výšky. Existují však i palmy trpasličí. Má obrovské listy dorůstající 4-6 metrů se zelenými lístečky, které mají zhruba od 50 do 90 centimetrů. Staré listy se po odumření volně odloupnou a zanechají po sobě hladký kmen. Ve velmi plodných půdách může kokosovník vyplodit v rozmezí 70-80 plodů za rok. Díky nedostatečné půdě, špatnému kultivaru nebo málo zkušenostem pěstitele bývá průměr okolo 30 plodů na rostlinu za rok. Podle rozsahu péče a dodržování jistých podmínek pro pěstování se může dosáhnout první úrody od šestého roku života rostliny, zatímco po 15 až 20 letech růstu může dojít k maximální produkci kokosovníku.

Co se týče plodu, jde botanicky o peckovice, nikoliv o pravý ořech. Takový plně vyvinutý plod může dosahovat až 1,5 kilogramů. Jako každý plod stromu má tři důležité vrstvy: exokarp, mezokarp a endokarp. První dvě zmiňované dohromady vytvářejí tvrdou skořápku plodu, který může být v některých zemích kvůli distribuci již odstraněn. Mesokarp vytváří určité vlákenné provazce, které označujeme jako kokosová vlákna, jež jsou tradičně i komerčně využívána v mnoha odvětvích lidské činnosti.

Zajímavostí a odlišností kokosovníku oproti jiným rostlinám je ten, že neobsahuje klasickou formu kořenového systému. Disponuje totiž rozsáhlým vláknitým systémem tenkých kořínků, které se od rostliny rozplývají těsně pod povrchem. Pouze nepatrná část tohoto systému zarůstá hlouběji do země. Zvláštností je, že podobný typ kořenového systému mají spíše travnaté druhy, ne palmy.

Kokosovník vytváří obě květní pohlaví na jedné rostlině, je tedy jednodomá. Jiné zdroje hovoří o tzv. polygamní rostlině. Samičí květy jsou o mnoho větší než samčí květy a k opylování dochází mezi rostlinami, i když se zdá, že některé druhy se mohou „samoopylovat“.

Původ a rozšíření

Přesný původ rostliny se dodnes neví a je to téma debat na mnoha úrovních. Badatel Cook označil nejpravděpodobnější místo původu Ameriku, což prý lze najít z dodnes dochovaných dokumentů mořeplavců a dobrodruhů z Evropy. Jiný badatel T. Heyerdahl tuto tezi podpořil s tím odůvodněním, že obyvatelé Pacifických ostrovů přišli původně z oblasti dnešní Jižní Ameriky. Neexistuje však dostatečný důvod a další důkazy na území Melanésie a dalších v regionu Indického oceánu jsou potřeba k získání věrohodných zpráv. Nejstarší dochované pozůstatky kokosovníku jsou datované na 38-55 milionů let zpět v historii v Austrálii a Indii. Spekuluje se, jestli byla semínka kokosovníku schopná dosáhnout vzdálenosí několik tisíce kilometrů po vodě nebo vzduchem a roznesla se po tak velké ploše nebo spíše uměle, lidským přičiněním.

Dnes se pěstují kultivary kokosovníku, které jsou velmi vzdálené původní morfologii tohoto plodu. Dnes se pěstují formy kokosovníku, které jsou buďto malé kvůli manipulaci, mají měkčí exokarp kvůli zpracování a významnější endokarp kvůli výnosnosti. Pěstuje se v mnoha zemích kolem rovníku v tropických oblastech. Částečně se kokosovník rozšířil lidskou příčinou, mořeplavectvím a z části s pomocí přírody samotné. Pěstuje se tedy od latinské a Jižní Ameriky, po Austrálii a Oceánii přes jihovýchodní Asii, Indii, Seychely, Madagaskar až po jižní a západní cíp Afriky.

Využití

Kokosovník ořechoplodý je pěstován po celém světě v tropickém pásmu nejen jako dekorace, ale také pro kulinářské a nekulinářské využití, jelikož skoro každá část kokosovníku lze nějakým způsobem zpracovat pro různé účely s různou ekonomickou hodnotou. Odlišné kultury vnímají kokosovník různě, nicméně ve svých jazycích se shodnout v názvu kokosovníku jako například „strom tisícerého využití“, „strom, který lze využít při jakékoliv příležitosti“ nebo prostě jako „strom života“.

Kokosové mléko (nesmí být spleten za kokosovou vodu) je primárně získáván extrahováním šťávy stlačováním nakrájeného jádra nebo pasírováním horké vody nebo mléka skrze jádro kokosového plodu, což extrahuje olej a aromatické látky. Obsah tuků je okolo 23%. Pokud je mléko schlazeno a necháno v klidu, na povrchu se vytvoří kokosový krém, který může být oddělen od mléka. Mléko samotné může být bráno jako surovina pro přípravu kokosového panenského oleje řízeným ohříváním a oddělováním olejové frakce.

Kokosový olej je výborným prostředkem k vaření, speciálně ke smažení. Může být užit a zpracován v tekuté formě jako většina rostlinných tuků nebo může být ve formě tuhé kostky jako máslo nebo vepřové sádlo. Může být vyroben suchým nebo vlhkým procesem. Suchý proces vyžaduje jádro extrahované ze skořápky pomocí ohně, tepla, aby vznikla suchá dužnina. Dřeň je poté rozpuštěna v médiu, vytvářejíce tím kokosový olej s vysokou koncentrací bílkovin a vlákniny v konzistenci spíše připomínající kaši. Tato kaše není příliš kvalitní, bílkoviny ani vláknina se ze směsi velice těžko získávají, a proto se tato kaše přidává jako přísada do krmiva přežvýkavcům. Pro lidské zákazníky se vyrábí kokosový olej vlhkou cestou. Kokosový olej nebo copra olej je jedlý olej, který obsahuje vysoký obsah nasycených mastných kyselin, které se velice pomalu oxidují, jsou rezistentní vůči žluknutí a vydrží až 2 roky bez zkažení.

Tisíc zralých kokosových ořechů vážících přibližně 1,5 kilogramu dosahuje kolem 170 kilogramů čisté vysušené dužniny, ze které se dá získat (extrahovat) až 70 litrů čistého kokosového oleje. Vyrábí se RBD olej, což znamená „refined, bleached, deodorized, což znamená čištěný, bělený a odstraněný zápachu“. Kokosový olej totiž nemůže být okamžitě konzumován kvůli obsahu jistých látek. Po tlakové extrakci je totiž nutné ho enzymaticky pročistit. Čištěný kokosový olej má potom velmi slabou chuť i aroma.

V minulosti byl kokosový olej nepopulární, jelikož zdravotnické orgány prohlašovaly, že obsahuje vysokou koncentraci zdravý škodlivých nasycených kyselin. Dokonce jde o největší zdroj nasycených mastných kyselin, který je člověku znám (obsahuje až 90% celkového množství). Nicméně nová zjištění ukazují na fakt, že jsou mastné kyseliny neškodné. Ukazuje se, že informace hlásající ucpání žil prostřednictvím těchto kyselin, byl mylný. Navíc se zjistilo, že určité mastné kyseliny, které jsou obsaženy v kokosovém oleji, pomáhají enzymaticky vytvářet HDL cholesterol a redukují LDL cholesterol, takže pomáhají v prevenci kardiovaskulárních chorob a oddalují incidenci smrti z těchto chorob.

Navíc neobsahuje oxidované formy mastných kyselin, jaké jsou třeba obsaženy v sýru nebo smaženém mase. Mastné kyseliny jsou zdrojem energie pro mozkovou tkáň, a proto jsou vhodné jako podpůrný prostředek při neurodegenerativních nemocí jako je Alzheimer a ukázaly se prospěšné také při epilepsii. Nasycené mastné kyseliny jsou v játrech biodegradovány na ketony a ty ve vhodné koncentraci v mozku pomáhají při stabilizaci signálů nervových vláken a postupně snižují závažnost a počet epileptických záchvatů (nejvíce pozorováno u dětí).

Středně dlouhé řetězce těchto mastných kyselin pomáhají tělu lépe zpracovávat energii oproti dlouhým řetězcům mastných kyselin. Kokosový olej obsahuje kyselinu laurovou, u které se pravidelně zjišťuje antibakteriální účinek vůči velké skupině běžně se vyskytujících bakterií. Zdá se navíc, že má mírný antivirotický účinek a je také částečný antimykotický (proti houbám).

Kokosový olej má také optimální složení k dostatečnému nasycení a pocit hladu se průkazně dostává později a v menší míře oproti jiným potravinám. Snižuje tedy přirozeně příjem potravy a pomáhá společně s dietními opatřeními v boji s nízkou vůlí při potížích s příjmem potravy. Obsahové látky v kokosovém oleji také pomáhají ničit patogenní bakterie v ústní dutině, působí preventivně proti paradontóze a osvěžují dech.

K vnějšímu užití je kokosový olej vhodný zvláště k získání pevné, pružné pokožky, pomáhá vyživovat svrchní vrstvy epidermis, ztužuje kolagenní vlákna a může plně nahradit sluneční krémy, jelikož je stejně tak schopný absorbovat až 20% veškerého UV záření ze slunečního spektra. Je vhodný také jako šampón a kosmetičky ho doporučují k přírodní podpoře růstu vlasů při vypadávání a lámání.

Účinné látky

Kokosový olej obsahuje nasycené mastné kyseliny, zvláště kyselinu laurovou (obsah až 50%), která má nejznámější a nejvíce užitečné vlastnosti a schopnosti. Další je kyselina myristová, kaprylová, dekanová, palmitová, olejová a další, jejichž struktura zatím není zcela objasněna.

Tradiční dávkování

Užívání kokosového oleje je naprosto bez omezení.