Začátkem léta roku 2017 Japonsko přišlo o jednoho ze svých národních hrdinů. Tímto hrdinou byl lékař Shigeaki Hinohara, který se dožil neuvěřitelných 105 let.

Doktor Hinohara má lví podíl na záviděníhodném stavu moderního zdravotnictví v Japonsku, v němž působil jako ošetřující lékař, ale i jako primář.

Působil jako ředitel Mezinárodní nemocnice sv. Lukáše (St. Luke’s International Hospital) v Tokiu, a kromě toho zastával vedoucí funkci v pěti různých nadacích.

Jednou z jeho největších zásluh je zavedení každoroční komplexní zdravotní prohlídky v Japonsku, jejíž ovocem je podle odborníků výrazně delší průměrná délka života obyvatel Japonska.

Toto všechno jsou bezpochyby chvályhodné výsledky celoživotní práce doktora Hinoharu. Avšak to, co naše představy o vysokém věku zcela hroutí, je, že doktor Hinoraha byl jasným příkladem dlouhověkosti a také toho, že své pacienty vyšetřoval ještě několik měsíců před svou smrtí.

Možná si již kladete otázky: Jak se mu podařilo dožít se tak vysokého věku? A jak si během dlouholeté praxe udržel pevné zdraví?

Dodržoval nějakou rozumnou a přísnou dietu? Ne.

Dbal o dodržování rovnováhy mezi prací a ostatními stránkami života? Také ne.

Nebo si snad pravidelně dopřával vydatný spánek? Ani to ne.

Doktora Hinoharu, který pracoval 18 hodin denně, 7 dní v týdnu, pro japonské noviny The Japan Times vyzpovídala novinářka Judith Kawaguchi. V tomto interview prozradil některé ze svých myšlenek a názorů, které by mohly být tím tajemstvím dlouhověkosti a spokojeného života.

Zde jsou některé nejdůležitější:

– Dostatek energie budeme mít jen v případě, že se budeme cítit dobře. Ani dobrá strava, ani dostatek spánku vám tuto energii nepřinesou.

– Nejlépe uděláte, když svou mysl a tělo přestanete zatěžovat příliš mnoha, zbytečnými pravidly, jako např. kdy jíst a kdy jít spát.

Jen si vzpomeňte, jaké to bylo, když jste byli malé děti – často jste kvůli hře a zábavě zcela zapomněli na jídlo nebo na to, že se vám chce spát. Věřím, že při troše dobré vůle bychom si něco z tohoto principu mohli přenést i do dospělosti.

– Pokud se chcete dožít dlouhého věku, měli byste se vyvarovat nadváze. K snídani si obyčejně dám kávu, sklenici mléka a také trochu pomerančové šťávy, do které přidávám menší polévkovou lžíci olivového oleje.

K obědu si dávám znova mléko a pár sušenek nebo koláčků, případně pokud jsem příliš zaneprázdněn, tak k obědu nejím nic. A k večeři si dopřeji zeleninu, kousek ryby a rýži. Dvakrát týdně si k večeři dám 100 gramů libového masa.

– Neexistuje žádný důvod, proč byste v seniorském věku neměli být aktivní a jít do důchodu. Pokud máte pocit, že do důchodu přece jen musíte odejít, mělo by to být mnohem později než v 65. roce života.

Současný věk odchodu do důchodu, který je v Japonsku 65 let, byl stanoven přibližně před půlstoletím, v době, kdy průměrná délka života byla 68 let. Dnes se však lidé dožívají déle, a proto také mohou pracovat déle.

Kromě těchto rad nám doktor Hinohara prozradil i některé další, které se týkají zejména léčby nemocí a které vás určitě překvapí. Doktor Hinohara nám radí, abychom „verdikt“ našeho lékaře nikdy nepovažovali za jedinou, „svatou“ pravdu.

A zdravotnický systém by kromě standardních léčebných postupů měl určitě vytvořit prostor i pro tzv. animoterapii čili léčbu zvířaty a při léčbě by měl využívat i všechny formy umění.

„Když vám lékař navrhne, abyste podstoupili nějaký test či operaci, zeptejte se ho, zda by stejnou proceduru navrhl i své manželce nebo svým dětem.

V protikladu k běžným představám je třeba si uvědomit, že není v možnostech jednoho lékaře, aby dokázal vyléčit každého. Proč byste tedy měli podstupovat riziko nějaké operace a zbytečně si tak způsobovat bolest, pokud existují i jiné způsoby?“

„Terapie pomocí hudby a terapie zvířaty jsou účinnější, než si většina lékařů umí představit, nebo než jsou ochotni připustit.“

„Bolest je záhadou, ale pobavit se a mít radost je nejlepší způsob, jak na ni zapomenout. Nemocnice by se měly postarat o základní potřebu všech pacientů, kterou je, že všichni se potřebujeme trochu zabavit a rozveselit.

V naší nemocnici u sv. Lukáše toto vše máme – terapii pomocí hudby, terapii zvířaty a také hodiny umění, protože umění celkově má silný léčebný potenciál.“

„Jen věda samotná nestačí k tomu, aby pacienta opravdu uzdravila. Věda nás v jistém smyslu hází všechny do jednoho pytle, jenže každá nemoc je individuální, protože každý pacient je individualita a každá jeho nemoc má původ v jeho srdci.

Pokud chceme znát přesnou příčinu každé nemoci a pomoct tak pacientovi se uzdravit, moc nám v tom pomůže právě umění, které by mělo být využíváno ve stejném rozsahu jako standardní lékařské postupy.“

Nuže, musíme uznat, že doktor Hinohara nám poskytl nemálo podnětů k zamyšlení.

Zdroj: hackspirit.com,