Tradiční celosvětově proslulá bylina s celkově pročišťujícím efektem.

Botanický popis rostliny

Čekanka je trvalka rostoucí do výšky od 70 do 120 cm a mající typický vřetenovitý kořen. Stonek je hranatý, lodyha tuhá, výše větvená, ochlupená. Listy se liší v závislosti na místě růstu. Přízemní listy jsou vyskládané do růžice, jsou řapíkaté, laločnaté. Lodyžní listy jsou přisedlé, střídavé. Vrchní listy jsou spíše kopinaté. Květy jsou 2-4 cm široké, pětičetné (kromě pestíku), souměrné v úborech. Kvete od července do října. Lůžko je lysé, zákrov je dvouřadý. Kalich je nezřetelný, koruna jazykovitá, jasně modrá. Plodem je slámově žlutá až někdy černá nažka, na vrcholu s věnečkem štětinek.

Původ a rozšíření

Čekanka roste víceméně po celé Evropě, západní Asii a severní Africe. Uměle byla dovezena do východní Asie, Austrálie, na Sibiř, Nový Zéland a Ameriky, kde se jí všude velmi daří. V České republice roste vydatně od nížin po podhůří, dává přednost sušším loukám, mýtinám, lze ji nalézt podél cest a železničních náspů, v příkopech a na mezích. Historicky byla čekanka pěstována už v antických časech Egyptské říše.

V období středověku se čekanka pomocí mnichů dostala do Evropy a v době koloniálních velmocí se díky Holanďanům rozšířila prakticky po celém světě. V historických spisech byla čekanka zmiňována již samotným Horatiem a v neposlední řadě také Fridrichem I. Velikým, kteří si čekanku pochvalovali pro své léčebné užití. Mnoho let se čekanka užívala jako náhrada kávy právě díky Holanďanům v Německu a také v amerických věznicích v 20tém století.

Využití

Čekanka má mnohá terapeutická využití, již některá byla zmíněna výše. Léčivé schopnosti mají prakticky všechny části čekanky. Někteří výrobci piva používají mimo jiné stonky čekanky k získání její nezaměnitelné chuti. Bývá součástí belgických a holandských sladů. Kořen čekanky jako doplněk stravy se získává mixováním, filtrací a centrifugací k zisku cukru (specifického, inulinu), který se dá používat jako náhrada sacharózy při dietních režimech. Inulin je o cca 10% sladší než sacharóza. Tento cukr se dá používat do jogurtů jako prebiotikum. Navíc je v čekance velké množství rozpustné vlákniny, která má také nezaměnitelné vlastnosti pro lidské tělo.

Studie na laboratorních modelech testovala možné využití čekanky při parazitárních onemocněních trávicího traktu, konkrétně proti hlísticím, které se převážně vyskytují u přežvýkavců. Zjistilo se, že výsledky jsou pozitivní a přešlo se k živým zvířatům, u kterých se pozoroval nižší výskyt infekcí plicnivkami u ovcí po řádném zkrmování čekanky. Má se za to, že tento výsledný efekt způsobují účinné vysoké mastné kyseliny. Mechanismus této pročišťovací reakce se zatím zcela neví. Zdá se však, že tyto mastné kyseliny celkově pročišťují střeva a zbytek trávicí soustavy při potížích s trávením.

Inulin je mnoha studiemi označován jako výhodný polysacharid, který se zřejmě podílí na snížení hmotnosti zmírňováním chuti k jídlu, má zlepšovat střevní pasáž při zácpě, zlepšuje funkce tračníku a podporuje celkové zdraví. Pozorovalo se, že snižuje plasmatické koncentrace glukózy a zlepšuje stav a vlastnosti cév. Na zvířecích modelech byl pozorován velice specifický fenomén zvyšování absorpce vápníku kosterními buňkami, čímž se zvyšovala minerální densita kosti.

V rámci lidové medicíny, jejímž středobod se tradičně vyskytuje v Německu, se využívá čekanky v mnohých situacích při každodenních běžných neduzích. Je takto používána jako celkové tonikum, tedy rostlina, způsobující posílení fyzické síly a duševní pohody. Čekanka je v německé lidové medicíně volba číslo jedna při léčbě ledvinových kamenů a zánětů vylučovací soustavy. Zesiluje produkci moči a nabádá organismus k pročištění močové trubice. Navíc se také jeví jako výborným pomocníkem při čištění žlučníku a poruch, souvisejícími s porušením fyziologie jater.

Bylinkářky a lidoví léčitelé doporučují vnitřně čekanku při sinusitidách hlavních i vedlejších dutin a k léčbě přidružených rhinitických symptomů způsobených alergií nebo jinými příčinami. K vnějšímu užití se používá odvar z čekanky při povrchových řezných ranách a při nemokvavých odřeninách nezávažného charakteru.

České herbáře doporučují zevně mast čekanky na ekzematózní projevy, vyrážky, opruzeniny, kožní vředy, opuchliny a zánětlivá kloubní onemocnění. Z květů lze připravit oční kapky při zánětech a dále odvar z květů a kořene, který lze používat jako růstový stimulant vlasů.

Čekanka je navíc mimořádně nektarodárna rostlina, její nektar je slabě namodralý a jedna rostlina vyprodukuje 0,4 mg nektaru za den. Cukernatost takového nektaru bývá celkem vysoká. Druhý nektar je poměrně vzácný, má zlatavou barvu, krystalizuje do hrubých krystalů a bývá součástí letních smíšených medů.

Účinné látky

Velmi významnou složkou extraktu kořene čekanky je zmiňovaný inulin. Dalšími složkami jsou celulóza, sacharóza, bílkoviny a popel z minerálních látek. Sušina kořene čekanky obsahuje až 98% inulinu. Čerstvý kořen obsahuje od 13 do 25% inulinu. Čekanka má mírně hořkou chuť, ta je způsobena primárně dvěma seskviterpenickými laktony, laktucinem a laktucopikrinem. Další flavonoidní látky zahrnují aeskuletin, aeskulin, cichoriin, skopoletin a další glykosidy a jejich laktony. Obsahuje také mnoho minerálních látek.

Tradiční dávkování

Odvar z usušené čekanky chvíli povaříme v 250 ml vody, necháme 10 minut odstát, scedíme a popíjíme chladný čaj ráno a večer 1 šálek. Taková dávka je doporučena u potíží trávicího traktu, močového traktu a jaterních onemocnění. Další čajová směs je doporučena smísením 1 lžíce květů čekanky, 2 lžic pampelišky, 2 lžic rozrazilu a 1 lžíci této směsi bychom měli spařit 250 ml vody, nechat louhovat 5 minut a užívat nejlépe 2x denně 1 šálek při jaterních neduzích a po žloutence.