Japonská tradiční rostlina s největším využitím v plicním lékařství.

Botanický popis rostliny

Stemona je druh popínavých rostlin, jednoletek a podrostních keřů. Poprvé byly rostliny popsány kolem roku 1790. Listy jsou jednoduché, přisedlé nebo na krátkém řapíku spojené se základním stonkem. Listy stemony jsou různě velké podle místa výskytu, mají srdcovitý tvar, lesklý povrch, přičemž na líci mají výrazné žebrování žilek, okraje jsou hladké. Květ je podlouhlý, růžovofialový a skládá se z několika dlouhých okvětních i kališních lístků. Terapeuticky se používá tlustý hlízovitý kořen, který je velmi hutný a může někdy zarůst překvapivě hluboko do země.

Původ a rozšíření

Rostlina je původem z východní a jihovýchodní Asie a z pomezí oblasti severní Australasie. Dnes se za účelem prodeje pěstuje v Číně, Indii, Tajwanu a pravděpodobně v dalších zemích tohoto regionu. Zmíněné země jsou však největšími producenty a vývozci této terapeuticky prospěšné rostliny. Později se rozšířila prakticky po celé Číně, nejvíce však v jižní, východní, jihozápadní a jihovýchodní části, kde byla postupně sledována, hodnocena a používána v lékařské praxi.

Využití

Terapeutické využití stemony je velmi rozsáhlé a specifické. V tradiční čínské medicíně stemona zaujímá čestné místo mezi 50ti nejpoužívanějšími rostlinami v medicínské praxi. Stemona se může užívat v kombinaci nebo samotná. Jako neužitečnější indikaci lze označit užití stemony při potřebě zvlhčit plíce, jejichž posílení přináší úlevu například při infekcích. V rámci dýchacích cest je vhodné zmínit další důležitý mezník užití stemony, tj. při kašli. Obsahové látky stemony mírní akutní i chronický kašel, který je způsoben mnoha různými činiteli. Je vhodný také jako preventivní prostředek před rozvojem a komplikacemi plicních a průduškových onemocnění právě infekční ethiologie. Je jedna z mála rostlin, které se dají použít jako podpůrný prostředek na posílení funkce a čistí strukturu plic silných kuřáků. Má se za to, že tlumí také dráždivý kašel vyvolaný ztrátou funkce řasinkového epitelu. Proti určitým léčivům podobné indikace byly látky ze stemony testovány a porovnávány při sledování jejich vlivu proti přehnané stažlivosti bronchiálních svalů s výbornými výsledky. Její užití při onemocnění dýchacích cest je tedy velmi různé a flexibilní.

Při vnějším použití, tedy na kůži, je velmi výhodné zvolit právě stemonu, pokud je potvrzené lékařem, že je infekce/zánět kůže zapříčiněn mykotickým (houbovým) napadením nebo parazity zvláště na intimních místech. Odvar ze stemony je poté výborný na oplachy nebo omývání. Obsahové látky stemony mimo jiné ukázaly významný efekt vůči vším, jsou proto doporučovány jako prevence tak i jako podpůrný přípravek po napadení.

Ve studii vedené čínskými lékaři byl pozorován antibakteriální vliv obsahových látek stemony japonské proti bránění růstu a likvidování Neisserii meningitidis a E. coli, přičemž ethanolový extrakt kořene rostliny vykázal významné výsledky. Různé deriváty stilbenoidů z tohoto extraktu byly posléze testovány zvlášť, přičemž mnohé z nich vykázaly střední antibakteriální aktivitu. V preklinických testech navíc vykázal ethanolický macerát stemony aktivitu vůči viru influenzy A, tedy chřipky, můžeme proto označit její efekt také jako antivirotický.

Další pozorování potvrdilo nejistou hypotézu možného užití obsahových látek stemony při rozvíjejícím se specifickém nádorovém bujení štítné žlázy. Přišlo se na to, že tyto látky zastavují postup množení rakovinných ložisek, navíc podporuje tzv. apoptózu, neboli řízenou buněčnou smrt, jejímž poškození bývá za následek právě zmíněná rakovina. Jiný výzkumný tým pozoroval protektivní účinek obsahových látek stemony na spoje a stavbu nervových buněk v centrální nervové soustavě. Předpokládalo se, že by stemona mohla být testováno při degenerativním onemocnění Parkinsonovy nemoci a pozitivní výsledky této studie potvrzují, že této rostlině by se mělo věnovat více pozornosti, než doteď.

Účinné látky

Nejvýznamnějšími a nejúčinnějšími látkami jsou stilbenoidy, deriváty alkaloidů a látky steroidní povahy. Nemají efekt jako anabolika, o kterých se dočítá při dopingových aférách sportovců, nicméně mají svůj pozitivní efekt při antibiotickém efektu a při ovlivňování napětí hladkých svalů dýchacího ústrojí. Dalšími obsahovými látkami jsou volné mastné kyseliny, proteiny a organické kyseliny.

Tradiční dávkování

Pro vnitřní použití  1 polévkovou lžíci (nebo zhruba 10 g) suchého kořene, který se vloží do studené vody a nechá se 30 minut povařit. Tento nálev se může volně po celý den popíjet. Je možné tento roztok přimíchat od lékařského vína nebo původní část rostliny nadrtit na prach, který se dále může zpracovat. Vhodný je v kombinaci s medem.

K vnějšímu užívání je nejvhodnější 20-30 g sušené části rostliny, opět vloží do studené vody, nechá se 30 min povařit, scedí se a tímto odvarem můžeme volně omývat postižené plochy.