Nastal čas, kdy většina z nás chtě nechtě musí nosit trochu kratší šaty či kalhoty – jinak bychom se asi v nastálých “okurkových” vedrech uvařili. Tématem sezóny číslo jedna je vedle opalování tedy také poněkud nepřekvapivě: hubnutí.

Leckdo (možná spíše leckterá) se smutně ohlíží za vyprchaným předsevzetím “zhubnout do plavek”. Plavky by byly, ale kýžený efekt nikde. Jak je to možné? Zhubnout je přitom mnohdy docela jednoduché. Stačí zapomenout vše, co nás kdy učili a učí naši přátelé z publicistického (a “zdravovědného”) mainstreamu.

“Hlavně nežrat?” Ani omylem!

Převažující názor je úplně jasný. Shrnula by ho slavná věta vyskytující se na žertovných plackách, oblibených hlavně v devadesátých letech: “Chceš zhubnout? Nežer tolik!” Jenže ono se vztahem váhy a množství potravin je to – ze zkušenosti “doby jedové” i tisíciletých tradic – trochu jinak.

Znala to už ostatně i „sexbomba“ let předválečných a výtečná herečka Olga Scheinpflugová. Vladimír Menšík o ní kdysi vyprávěl, že říkala: „Jestli já do sebe nedostávám nějaký falešný luft. Já jsem po koupání v lehkém odvážném župánku stoupla na váhu a ta ukázala šedesát kilogramů. Z blízké váhy jsem vzala předem odváženého buřta, který měl deset deka, váha ukázala šedesát kilogramů a deset deka. Na váze jsem buřta snědla, váha ukázala třiašedesát kilo!“

Odpověď je uvnitř

“Falešný luft” se jistě netýká jen Olgy Scheinpflugové. Někdo může sníst cokoli a nepřibere, někdo přibere skutečně i po pouhém “luftu”, čili vzduchu. Jak je to možné? Dvojnásob pak platí, že nefungují různé “diety”. Většinou vedou ke stejnému výsledku – a tím je oblíbený (tedy spíš obávaný) jo-jo efekt. Jakýpak div, že se nemáme “vůli” do nich donutit? Něco v nás dobře ví, že je to zbytečné. Odpověď na otázku po tom, jak je možné, že platí tak naprosto nelogické “fyzikální zákony”, musíme hledat na jediném místě: uvnitř.

Žijeme v době, přetékající materiálním dostatkem, ale extrémně chudé na jiné podněty než ty toho nejhrubšího zrna. Že by to naše těla tak trochu zrcadlila?

Dobře to vědí i leckteré holisticky (celostně) o člověku uvažující léčebné systémy. Třeba tradiční čínská medicína je v tomto výborná: Číňané (až na dobu ultramoderní, kdy se k nim dostala “dobra” západní civilizace) konečně vždycky bývali docela hubení – a nebylo to jen nedostatkem jídla. Jak to tedy dělali?

“Tradční čínská medicína nic jako ‘’dietu’ nezná, ačkoli samozřejmě může pomoci zhubnout,” vysvětluje terapeutka čínské medicíny Jana Hollanová. “Je to tím, že tradiční čínská medicína považuje za důležitou součást zdraví i zdravé stravování. Nejde tedy o ‘dietu’, nýbrž o úpravu jídelníčku, kterou je třeba doporučit každému, kdo trpí v těle nějakou nerovnováhou. A je jedno, zda se projevuje jako nadváha, nebo jiný ‘zdravotní problém’.”

To je pojetí značně odlišné od klasické medicíny západní, která jako “nezdravou” bere nadváhu až od určité – poměrně vysoké – hranice. Čínská medicína vychází z jiné premisy: jde přece především o to, aby v těle vše správně fungovalo. Pokud nefunguje, přijde “nemoc” – v tomto případě tloušťka. A co nefunguje?

Může za to slezina?

“Obvykle se s nadváhou setkáme u lidí, kteří mají oslabené trávení – tedy dle čínské terminologie slabou slezinu. Slezinu přitom oslabuje leccos: od nevyváženého, sedavého životního stylu, přes vyčerpání – zvláště pak pozdní odchody do postele – až k nezdravé stravě, která především slezinu tazvaně ‘zachlazuje’ – toho bychom mohli docílit hlavně konzumací množství syrového ovoce, zeleniny a mléčných výrobků – ale také ji naprosto likviduje, jako rafinovaný cukr. 

Vzhledem k tomu, že slezina je zodpovědná za využití energie získané z potravy, pokud nepracuje správně, tělo si přijde permanentně podvyživené a touží po sladkém a po nadměrném množství potravy. Navíc v něm nemůže správně proudit energie.

To pak vede k tomu, že se tato “zastavená” energie ve formě tazvaného hlenu – my na západě říkáme tuku – hromadí různě v těle. Pozor čínský ‘hlen’ ale neznamená jen tuk: může se hromadit také na plicích a v dalších tělních soustavách a vést potom například k náhlým příhodám srdečním a různým emboliím, a to nejen u tlouštíků – ale to už je jiná samostatná kapitola,” vysvětluje Jana Hollanová, proč je “slezinná dieta” výhodná nejen pokud chceme zhubnout. Jak říká, oslabení sleziny se týká drtivé většiny populace západních zemí, protože náš současný životní životní styl je krajně nepřirozený.

Zmrzlinu vynechte… stejně jako jogurt

Jaká je tedy “dieta” na zhubnutí podle čínské medicíny? Především se vyvarovat “studených” jídel – těch studených doslova i těch, která nám tak možná ze zvyku nepřijdou. Zkuste ale pozorovat, co se s vámi stane, když si v chladném či podmračeném ránu dáte čerstvý salát, zmrzlinu, nebo ráno kus sýra nalačno. Udělala se vám zima? Nebo snad jste ospalí? Nabo máte nadýmání? To vše je příznakem špatně pracující sleziny.

“Studenost” se tedy týká zmrzliny, mléka a všech mléčných výrobků (s výjimkou skutečně kvalitního bílého jogurtu, jehož lze např. 15 minut před jídlem zkonzumovat lžíci, a smetany a másla – v omezeném množství), syrového ovoce i zeleniny, také většiny “nápojů” na hubnutí s mladým ječmenem či mořskými řasami. Také vůbec všeho, v čem je rafinovaný cukr. “Slezina” (my bychom asi řekli slinivka a slezina – „Číňané“ mají trochu jinou teorii o orgánech a oba pojímají jako jeden nedělitelný celek, kterému přisuzují daleko více funkcí, než moderní západní medicína, především na úrovni energetické) nemiluje ani smažené, kávu, cigarety a jakékoli drogy.

Vařený meloun?

“Ovoce a zeleninu bychom si tedy pokud možno měli vždy před konzumací krátce povařit podlité trochou vody, dokonce i v létě, jakkoli to zní protismyslně. Kávu nahradit například kávou špaldovou. Jde to i u velkých ‚závisláků‘ – to mám osobně vykoušené na sobě i klientech. Současně bychom si, chceme-li hubnout, měli dát pozor na životosprávu: chodit brzy spát, dost spát a rozumně vstávat, lehce se pohybovat – stačí procházka nebo jóga, lépe jí trochu podobné cvičení – tradiční čínský čchi-kung,” dodává Jana Hollanová.“Chutě na sladké pak samozřejmě může pomoci omezit a energii v těle rozproudit akupunktura i byliny, ale samy o sobě bez úpravy jídelníčku nepomohou. Nejde ale ani o to kolik jíme, ale co,” vyvrací Jana Hollanová populární představu a dodává, že “zchladit” se je ve velkých vedrech samozřejmě povoleno.

Lépe než melounem a zmrzlinou či café frappé je dát si studený ručník za krk a líznout si citronu, případně si citron přidat do zeleného čaje, což zažene chuť na sladké a organismus také trochu zchladí. Navíc terapeutka říká, že neplatí ani oblíbená dietářská poučka jíst málo a často: Ta sice pomůže krátkodobě, z hlediska “čínského” terapeuta ale také slezinu vysiluje, protože si trávení vlastně nikdy neodpočine. Nejlepší je tedy jíst pravidelně a nevynechávat jídla, ale v jasných časových rozestupech.

Babiččina dieta

Mnozí lidé i čínskou medicínou se nezabývající dnes zjišťují, že jim i jejich váze prospívá zdravotní “dieta” bez cukru, mléka a syrového ovoce a dalšího zabijáka: pšenice. Ta sama o sobě vyrábí tlustá “pšeničná břicha”, alergie a další nemoci – ale to by bylo rovněž na samostatný článek. Postačí, když řekneme, že pro někoho je docela dostačující vrátit se k “dietě” našich předků: tmavému žitnému chlebu s máslem, pohance, kroupám, zelenině, masu, mléku a vejcím z dobrých zdrojů (nejlépe těch vlastních), pořádné snídani a lehkému obědu i večeři.

Co ale dělat, když takové možnosti nemáme, i přes značné omezení jídelníčku se výsledek nedostavuje, nebo chybí vůle k dodržování podobných pravidel, která na hlavu staví všechno, čím jsme “krmeni” (názorově, a/nebo v “závodkách” dneška)? Možnosti existují, ačkoli samozřejmě neexistuje žádná “zázračná pilulka”.

Aby se tělo vyrovnalo s “dobou jedovou”, zůstat mladé a zdravé (a tudíž štíhlé) potřebuje se, což je ověřeno letitou zkušeností, především detoxikovat. A to jak fyzicky (zde jde hlavně o střeva a játra), tak emočně.

Chybějící ingredience

Pomoci mu v tomto nelehkém úkolu mohou například esenciální oleje. Taková máta, která zprůchodňuje trávení, je v kombinaci s citronem na hubnutí výtečná. Je třeba si však dát pozor a uchýlit se skutečně k čistým esenciálním olejům, nezůstat u bylinek samotných. Ty totiž mohou s organismem “cvičit” různými nežádoucími způsoby, zatímco esence jej harmonizují, vyvažují a jemně podporují.

Americká firma Young Living, která vyrábí nejčistší esence, které jsem zatím měla možnost poznat, také esenciální oleje míchá do řady směsí, působících (přes čich a limbický systém v mozku) na emoce. Názvy olejů jako Harmonie, nebo Vnitřní dítě, jistě mnohé napoví. Současně mohou oleje pomoci “zorganizovat” disharmonické hormony (které se na “chronické” tloušťce také podílejí), a dokonce zahnat chutě na sladké – pro tyto účely zakladatel Young Living, Američan Gary Young, speciálně vymyslel olej Slique a odpovídající “čajíček”, který zdravě zahání „sladkou žravou“. Konkrétní užívání je ale samozřejmě záhodno probrat s některým poradcem, který s oleji pracuje.

V každém případě je třeba k úspěšnému zhubnutí obvykle tělo jemně přimět, aby věci “pustilo” a nechalo je běžet tak, jak mají. Může jít o strach z nedostatku (někdy zděděný po válečné zkušenosti kdovíkterého předka ), traumatické dětství nebo něco jiného, na co bychom vůbec nepomysleli. Podobná „psychologická“ metoda často zabírá u lidí, u kterých selhává metoda “nežer”, nebo vůle k naplňování kterékoli jiné metody. I to se dá “opravit”. Příroda k tomu nabízí cest dost. Stačí se jich chytit. Jenže právě v tom je háček.

Dovolím si malou spekulaci na závěr: Epidemie tloušťky není možná tak nelogická. Žijeme v době, přetékající materiálním dostatkem, ale extrémně chudé na jiné podněty než ty toho nejhrubšího zrna. Že by to naše těla tak trochu zrcadlila?

V tom nad námi měly naše prababičky výhodu. Možná za jejich převážně skvělými figurami stály nejen zlé hladové časy a dostatek pohybu ve světě bez aut. Možná právě návrat k tomuto nám přirozenému “duchovnímu” světu je tou nejlepší “dietou”.

Jenže tu už musí v každém případě naordinovat někdo jiný než já.