Pokud oči správně fungují, umožňují nám přijímat až 90% informací o okolním světě. Co ale, když má vaše vidění k ideálu daleko? Lékaři většinou předepíší brýle, kapky, léky, možná doporučí laserovou operaci. Naproti tomu celostní medicína věří, že i člověk s oční vadou může znovu vidět bez brýlí a mnohé lze udělat i s dalšími očními nemocemi.

Když chceme vidět, potřebujeme k tomu světlo. Nevidíme totiž samotné předměty, ale pouze světelné paprsky, které se od nich odrážejí a poté vstupují do oka. Při zaostření na určitý předmět se stáhnou svaly upínající se na oční čočku, a ta se zakřiví tak, aby se odražené paprsky protnuly na naší sítnici, ideálně v místě tzv. žluté skvrny. Sítnice vystýlá zadní stranu oční koule a obsahuje světločivné buňky – čípky a tyčinky. Jejich pigmenty reagují na dopadající světlo a informace o něm předávají optickým nervem do mozku, který je pak dále zpracovává.

Pokud nepozorujeme žádnou konkrétní věc, jsou naše oči trvale zaostřeny na dálku. Když se tedy chceme podívat na něco, co je v naší blízkosti, musejí oči začít pracovat – stáhne se nejen již zmíněný sval upínající se na čočku, ale i šest vnějších očních svalů, které se na zaostření podílejí tím, že mění tvar oční bulvy.