Léčivá rostlina z amazonského pralesa na různé neduhy od léčby nachlazení až po rakovinu.

Botanický popis rostliny

Achiote je druh keřů nebo klasických tropických stromů rostoucích přirozeně v tropickém pásmu Jižní Ameriky. Achiote může vyrůst do výšky přesahující 20 metrů (obecně jsou však ve výšce 5-10 metrů). Rostlina vykvétá do narůžovělých bílých květů, které se po oplození mění na světle červené plody, tvarem připomínající srdce. Ty bohužel nejsou jedlé. Po otevření plodu, tobolky, se objeví řada semínek zasazených v oranžové dužině. Jedna rostlina vytvoří mnoho plodů, může vyplodit až 270 kg ovoce za sklizeň.

Nejčastěji je rostlina pěstování kvůli annattu (neboli „bixinu“), barvivu, které se extrahuje po vyvaření semen ve vodě. Používá se na obarvování sýrů, ryb a jako barvivo se v tradiční kuchyni uchytilo jako cochinita pibil, u rýže a různých druhů mas. Největšími producenty a pěstitely jsou Bolívie, Brazílie, Columbie, Ekvádor, Indie a Jamaica. Prodává se ve formě pasty nebo prášku ke kulinářským potřebám jako „achiote“, „annatto“, „bijol“, atd… V tradičních kuchyních nalezneme mnohdy „achiote“ užívané jako barvivo a příchuť různých pokrmů místo drahého a hůře dostupného šafránu. V Mexiku jde o klíčovou součást tascalate nápoje z Chiapasu. V zemích Skandinávie a Velké Británie se užívá pigment achiote jako přídavek/barvivo do mnoha margarinových produktů a mnoha dalších potravin. Takové barvivo má mezinárodní značku jako „éčko“ E160b, takže máme zde jeden z příkladů, kdy „éčko“ rozhodně neškodí (dalším příkladem může být i vitamin C). Bohužel mnoho výrobců dává přednost beta-karotenu, který je daleko dražší, ale lidmi je přijímán lépe.

Původ a rozšíření

Původním nalezištěm achiote je rozsáhlá oblast kolem řeky Amazonky a dalších řek v tropických částech Jižní a centrální Ameriky. Její pěstování je rozšířené do celého světa s obdobnými podmínkami jako je v Jižní Americe, obzváště se rostlině daří v jihovýchodní Asii, kam byla dovezena Španěly. Z pěstování achiote nejvíce těží Filipíny.

Využití

Mimo tradiční indiánskou kuchyni bylo achiote také užíváno domorodými indiány jako barvivo na tělo, nejvýrazněji bylo užito jako barvivo na rty, proto ztradičnělé pojmenování „lipstick tree“ (rtěnkový strom). V jiných částech amazonského pralesa se achiotem barvily vlasy válečníků. V rámci lidové léčby se do dnešního užívání dochoval terapeutický přístup k běžným onemocněním a nezávažným chorobám. Je běžnou součástí léčby při běžném infekčním onemocnění mikrobiálního původu. Nejen přítomností karotenoidů, ale také díky aktivním seskviterpenům se dokazuje mírný protiplísňový efekt. Studie na neklinické úrovni zaznamenala antimikrobiální účinek obsahových látek z extraktu achiote proti G+ mikroorganismům (obzvláště proti Bacillus pumilus).

Malárie a leishmanióza jsou další choroby, u kterých je v amazonském pralese běžné používání listů achiote ke zmírnění jejich průběhu a možnému odstranění jejich původců. V indické tradiční medicíně se mohou různé části achiote používat jako mírná projímadla nebo diuretika (odvodňovadla), jako přípravky proti zvracení a nevolnosti, proti průjmovým onemocněním, k očištění krve a těla, při žloutence jako posilovač fyzického stavu a k vnějšímu užití k hojení řezných ran jako prevence před ošklivými jizvami. Čištěný olej nebo oleje s přídavkem achiote jsou vhodné na kůži jako repelent proti obtížnému hmyzu. Také se tyto oleje dají použít při opalování k ochraně proti UV záření.

Bohužel do světa jsou vyváženy pouze pasta, semínka a listy, nicméně na trhu by mohly být k dostání další části rostliny, které jsou běžně v oblastech, kde volně roste/uměle pěstuje, přítomny. V lidové medicíně jsou totiž obzvláště listy užívány v mnoha případech. Mladé výhonky rostlinky jsou v lidové medicíně nejvhodnější k tlumení horečnatých infekčních neduzích včetně úplavice, kapavky a hepatitid. Lidoví léčitelé se shodují v protektivních účincích na lidská játra a snížení cholesterolu.

Semínka a listy jsou vhodnými kandidáty při volbě efektivního přípravku k uklidnění rozbouřeného žaludku z rozličných důvodů (v Indii například při přejedení příliš kořeněnými jídly). V některých částech pralesa se užívají extrakty jako protijed při hadím uštknutí nebo jako přípravky na pomoc při vykašlávání u dětí. Má se také za to, že extrakt ze semen zabijí vnitřní parazity a pomáhá při všech symptomech, které tito parazité při infekci přinášejí.

Látky z extraktu z achiote jsou výborné k vyššímu vylučování moči při ledvinných onemocněních (včetně ledvinového selhání) a infekcí urogenitálního traktu. S tím souvisí i zvýšená úleva při obtížích u benigní hyperplázii prostaty (běžně nazývaná pouze „prostata“) a má se za to, že významný obsahový podíl látek bixinu a norbixinu přispívá ke sníženému růstu nádorových ložisek v urogenitálním traktu díky zvýšenému antioxidačnímu efektu těchto látek. Osvědčily se však zatím v laboratorních podmínkách a vždy v kombinaci s léčivy.

Varování: Co se týče dalšího vlivu, nevyjasněné je především působení na hladinu krevního cukru. Některé zdroje totiž úvadějí hypo ale i hyperglykemický účinek. Kvůli najasnosti na působení metabolismu cukrů tedy nedoporučujeme užití diabetikům. Také případná stimulace děložního svalstva vylučuje užívání v době těhotenství.

Účinné látky

Nositelem účinku jsou antioxidačně působící barviva bixin, euxin, methylbixin a norbixin. Dalšími zastoupenými látkami jsou aminy, triterpeny, třísloviny, karoteny, oleje, flavonoidy, diterpeny, antrachinony, kumariny a kyselinu gallovou, čímž se mnohdy vysvětlují její terapeutické účinky.

Tradiční dávkování

Co se týče listů, více užívaných pro svůj terapeutický přínos, jejich doporučené dávkování se nachází v rozmezí 8-10 lístků (což odpovídá zhruba 5 g) v litru studené vody. Nálev se následně nechá projít varem a vaří se kolem 5 minut, zcedí se u dospělého člověka se popíjí 3 x denně 1 šálek.

Recept na výrobu achiote pastu (Recado Rojo) je spojením a namixováním oregana (0,5 lžičky), celého pepře (4 zrnka), nového koření (1 zrnko), pálivé papriky (2 ks), soli, česneku (1 stroužek), octu (1 lžíce), kmínu, achiote (3 lžíce) a pomerančové šťávy (4 lžíce). Samozřejmě jsou možné obměny  surovin a jejich množstvím, vždy záleží na receptu, chuti a zkušenosti.