Že je olivový olej zdravý a hubne se po něm, to jistě není žádná převratná novinka – naopak se o tom jistě čas od času dočteme i v mainstreamových médiích, která nás poučí o nejnovější studii, kterou „vyprodukovali“ obligátní britští či kanadští vědci. Rovněž se dobře ví, že lidé ze Středomoří, kteří mají olivový olej jako pravidelnou součást svého jídelníčku, žijí déle.

Není tedy určitě špatný nápad zařadit tuto „superpotravinu“ do svého jídelníčku – to je asi jasné. Je samozřejmě třeba vybrat si olej kvalitní, nejlépe ten označený jako „extra panenský“ a nejlépe přímo od zdroje (tedy z nějaké té řecké či italské prodejny v okolí, pokud taková ve vašem okolí je) – ale i to už víme.

Neznámá tvář známé potraviny

Obvykle se však již nedočteme, proč tomu tak je – ani jak důležité mohou být olivy a olivový olej pro náš život. Mohou totiž pomoci s ohromujícím spektrem chorob, od běžných zimních viróz po nemoci jater a revmatické potíže. Navíc může olivový olej sloužit jako bezmála zázračný detoxikační prostředek.

Olivy, „klenoty středomoří“, jsou skutečně takovým malým „pokladem do kapsy“. Obsahují vysokou koncentraci mononenasycených tuků (které jsou velmi výživné a současně zdravé nejen pro naše srdce a cévy) i vitaminu E. Jsou také, jako mnoho ovoce a „zelené“ zeleniny, dobrým zdrojem železa, mědi a vlákniny. To jsme ovšem s výčtem sotva začali.

Olivovým olejem proti zánětům

Jak píše Michael Ravensthorpe, nezávislý novinář a provozovatel serveru Spiritfoods, specializovaného na zdravou výživu, olivy, především pak olej z nich získaný, jsou zázračné nejen pro své protizánětlivé účinky:

Olivový olej, získaný vylisováním plodů olivovníku, je považován za jeden z nejvyýživnějších olejů na světě. Všiml si ho již slavný Hippokratés, podle nějž dokáže vyléčit mnoho neduhů – dokonce včetně duševních nemocí. Staří Řekové a Římané jej do sebe lili po hektolitrech. Ale i v současném západním světě, kde byly tuky dlouho neprávem brány jako „strašák“, mnoho expertů ví, že olivový olej – zvláště ten panenský – nám velmi prospívá. Podívejme se na to, jak a proč.

Olivový olej tvoří mononenasycené mastné kyseliny zhruba ze 73%, velké procento z těchto látek je kyselina olejová, která má nespočetně prokázaných příznivých účinků na zdraví. Za všechny můžeme uvést jednu studii v časopise Nutricion Hospitalaria, která zdůraznila fakt, že kyselina olejová má silné protizánětlivé účinky a navrhla proto, že by se s její pomocí daly léčit zánětlivá onemocnění, například revmatoidní artritida.

Olej na srdeční potíže

Kromě toho je prokázáno, že kyselina olejová podporuje funkci srdce. Jedna ze studií, publikovaná v časopise Free Radical Biology & Medicine (Biologie a medicína volných radikálů) například zjistila, že kyselina olejová pomáhá v těle chránit „hodný“ HDL cholesterol od poškození oxidací, a tak nás chrání před onemocněními srdce a krevního oběhu. Další studie, zmíněná v Závěrech Národní akademie věd(Proceedings of the National Academy of Sciences) zjistila, že kyselina olejová je tím činitelem, který pomáhá olivovému oleji snižovat vysoký tlak, kterýžto účinek je samozřejmě dobře známý.

Olivový olej je tedy bezmála něčím jako „okenou“, kterou radil dávat na všechny potíže tatínek z oblíbené komedie Moje tlustá řecká svatba. Bolí vás hlava? Vezměte si olivový olej. Něco na vás leze? Dejte si olivový olej! Kašlete? Přidejte pár oliv!

Olivový olej je napěchovaný množstvím fenolových sloučenin, které mu mimochodem dodávají typickou, pozoruhodnou a mírně nahořklou chuť. Hloubková studie, publikovaná v roce 2005 v časopise Nutrition Research Reviews(tedy Hodnocení výzkumu ve výživě, pozn. aut.) tvrdí, že nejzajímavější látky na bázi fenolů, které olej obsahuje, jako třeba hydroxytyrosol a oleuropein mohou lidské tělo chránit před rakovinou, hubit škodlivé mikroorganismy v těle a regulovat imunitní systém, aby správně fungoval.

Jak nezhloupnout? Olejem!

Studie, publikovaná v časopise ACS Chemical Neuroscience v roce 2013 ukázala, že další fenolová sloučenina obsažená v „tekutém olivovém zlatě“, oleokantal, umí chránit nervové buňky, a proto nás může ubránit před Alzheimerovou chorobou a demencí. To by také mohlo být důvodem, proč ve Středomoří, kde se olivový olej používá hojně, mají lidé obecně lepší výsledky co se týče mozkových funkcí, respektive jejich postupného mizení.

Jinými slovy jsou chytřejší a méně hloupnou. To však není zdaleka jediná zajímavá vlastnost oleokantalu. Ten je totiž také látkou, která dokáže tlumit bolest stejně efektivně jako syntetický ibuprofen (byť je, pravda, panenského oleje ke zmírnění bolestivých stavů potřeba relativně větší množství než „malých růžových tabletek“, zhruba půl kila).

Olej jako okena?

Je samozřejmě otázkou, zda je takové „užívání“ oleje dobrý nápad: působí totiž současně jako přírodní projímadlo, proto rozhodně nemá cenu jej vypít půllitr najednou a čekat, až zabere. Na utlumení akutní bolesti, například po úraze či v případě migrény, máme jiné, zajímavější přírodní prostředky – třeba homeopatika, nebo alespoň výtažek z třezalky. Schopnost olivového oleje tlumit bolest se však dá dobře využít v rámci jeho použití proti zánětlivým onemocněním.

Plody olivovníku při léčbě běžných zánětlivých onemocnění využívá již dlouho čínská medicína. Léčí jimi škrábání v krku, laryngytidu i štěkavý kašel (jaký se vyskytuje například při „dětském“ černém kašli, který se pozvolna vrací na scénu přes, nebo snad právě pro, všechna mohutná DTP očkování). To mluvíme o celých olivách, nikoli jejich výlisku. Olivový olej ovšem také může pomoci proti zimním onemocněním – i kdyby „jen“ zvýšením naší imunity. Kromě svých vlastních „kouzel“ s imunitou, záněty a mikroby v našem těle totiž také zlepšuje vstřebávání vitaminu D – který je pro náš organismus a zdravé jeho fungování naprosto nezbytný. Olej samotný, jak jsme již zmínili, může sloužit jako doplněk léčby při (jakékoli) artritidě (už lžička denně u pacientů vedla ke snížení bolestivosti kloubů).

Olivový olej je tedy bezmála něčím jako „okenou“, kterou radil dávat na všechny potíže tatínek z oblíbené komedie Moje tlustá řecká svatba. Bolí vás hlava? Vezměte si olivový olej. Něco na vás leze? Dejte si olivový olej! Kašlete? Přidejte pár oliv! Řízli jste se? Šup tam s olivovým olejem, který ránu vydesinfikuje a způsobí, že se nezanítí… Kromě toho funguje jako báječná přírodní kosmetika, lze z něj dělat zábaly na vlasy i domácí pleťové masky pro zánětlivou kůži. No neberte to…

Na kocovinu… samozřejmě olej!

Olivový olej ale léčí nejen srdce, cévy a hrdlo: také je nepostradatelný pro játra a žlučník. Dokonce se využívá při „výplachu“ žlučníku a odstraňování žlučových kamenů – což je však procedura, kterou byste neměli zkoušet, pokud trpíte na velké kameny. V takovém případě je dobré se poradit s lékařem, ovládajícím tradiční čínskou medicínu, který může předepsat byliny, jež kameny změkčí, takže pak mohou vyjít ven bez rizika.

Ostatně lidová moudrost již dlouho používá olivový olej – smíchaný zhruba v poměru jedna ku jedné s citrónovou a grapefruitovou šťávou – jako lék na kocovinu i špatnou funkci žlučníku. Je tedy vidět, že zařadíme-li jej na jídelníček, může pomoci opravdu bezmála všude.

Jak se kompletně detoxikovat za dvacet minut (denně)

Zajímavé ale je, že pokud chcete „jen“ zlepšit stav své imunity, dásní a chrupu, přispět k celkové detoxikaci vašeho těla, popřípadě si po ránu pořídit lepší dech, vlastně ani nemusíte olej z oliv jíst.

Jeden z tradičních postupů, které fungují jako malý zázrak, je i každodenní „kůra“, při níž si nabereme do úst doušek olivového oleje (je třeba předem důkladně vyplivnout sliny) a držíme tekutinu v ústech s občasným převalováním pomocí tváří a jazyka zhruba patnáct až dvacet minut, než ji vyplivneme.

Vypadá to jako spousta času, ale vzhledem k tomu, že není problém se během této doby třeba osprchovat, uklidit kuchyň nebo udělat dětem svačinu do školy, zas tak mnoho to není. Olivový olej do sebe totiž  nejen vstřebá toxiny, které se během noci „vyplavily“ do ústní dutiny, ale současně vyživuje ji i celý náš organismus. Kuřáci si pochvalují, že při dlouhodobé praxi s olivovým olejem mizí obligátní ranní kašel a ti, kteří trpí paradontózou, zase pozorují výrazné zlepšení.

Zkrátka je to jako vždycky: „primitivně“ a banálně působící recepty na léky, které jsou připravené pro nás na Boží zemi samotnou přírodou, jsou často účinnější než ty, které za mnoho miliard dolarů a eur produkuje farmaceutický a chemický průmysl. Navíc působí k ozdravení organismu jako celku. Což by mělo být cílem každého lékaře, který je hoden svého označení. Hippokratés, velký „propagátor“ olivového oleje, jím nepochybně byl. Kéž by jím byli i všichni jeho dnešní následovníci!

[Převzato z]