Modrý leknín (Nymphaea Caerulea)

lekninLeknín posvátný zaujímá v kultu rostlin a stromů starověkých Egypťanů spolu s papyrem nejvýznamnější místo. Byl symbolem horního Egypta a v sepjetí s životodárným Nilem byl považován za symbol života. Lotos byl pokládán za nejkrásnější rostlinu a podle množství zachovaných vyobrazení byl patrně i rostlinou nejoblíbenější. Nejvýše si Egypťané cenili modrého lotosu, v povodí Nilu rostl hojně i leknín bílý a růžový. S modrým lotosem se v Egyptě setkáváme na reliéfech hrobek, v kyticích a pohřebních věncích. Ve stylizované podobě zdobí hlavice chrámových sloupů, jako čerstvá květina pak účesy egyptských dívek i bohyň. Lotos je často nabízen jako obětina bohům, obzvláště pak bohyni Eset, neboť ta je bohyní pole, na kterém lotos poprvé vyrostl.
Lotos má symbolický význam v kosmogonickém mýtu Egypťanů. Vyrostl z bahnitého prachaosu a z jeho otevřeného květu se k obloze vzneslo slunce – první bůh, Ra. Sluneční charakter zpodobňuje lotos už svým tvarem, neboť je na něm vše okrouhlé – listy, poupata i plody. Tak jako každé ráno vychází slunce nad obzor, aby vykonalo svou kruhovou pouť Universem, tak se i lotosové poupě vynořuje každé ráno nad vodní hladinou, aby se rozvinulo v dokonalý květ. Sluneční bůh Ra byl v aspektu mladého boha vycházejícího slunce Harpokrata zpodobňován jako dítě se slunečním kotoučem na hlavě, sedící v kalichu lotosu. S lotosem byli spojováni i jiní egyptští bozi, především pak bůh světla a vůně Nefertum. Tento bůh byl původně chápán jako personifikace vonného lotosu samotného a zpodobňoval se jako mladík s lotosem nebo lotosovou korunou na hlavě. V mýtu je Nefertum lotos, ke kterému si čichá bůh Ra. Proto je Nefertum také nazýván „Lotos u Reova nosu“. Vůně v Egyptě představovala sílu odvracející zlo, a proto měl Nefertum – lotos moc ochraňovat zemřelé před zkázonosným hnilobným pachem. Kořeny a oddenky lotosu spočívající v bahnitém dně naznačují spojení rostliny s podsvětím. Texty egyptské Knihy mrtvých popisují scenérie posmrtného soudu nad zemřelými. V síni Obou pravd před předsedajícím bohem Usirevem vyrůstá ze země lotos a z jeho květu se vynořují čtyři synové Horovi. Lotos je i zde symbolem cyklické povahy a věčnosti života.
Velké úctě se těší lotos také ve filosofických a náboženských systémech Východu. Obecně zde je lotos chápán jako mystický symbol života a duchovnosti. Stejně jako v Egyptě je i v Indii symbolika leknínu svázána s mýty o stvoření světa. Hinduistický bůh – stvořitel Bráhma se podle posvátného spisu Mahabharáty zrodil z lotosového květu a s ním i celé Stvoření. Lotos zde symbolizuje střed vesmíru. Lotos je hojně zastoupen v ikonografii tantry. Ve spojení s bohyněmi Šamtá, Lakšmí a Kálí symbolizuje zemskou energii transformovanou v nadsmyslnou tvořivou sílu. Ve spojení s bohyní Lakšmí, personifikací aktivního ženského principu, představuje lotos plodivou ženskou sílu. Lakšmí bývá zpodobňována jako krásná žena se zlatou pletí, která stojí nebo odpočívá na lotosovém květu. Zosobněním lotosu jakožto rostliny samotné je bohyně Kamala. Je uctívána hlavně v jižní Indii jako představitelka vědění a moudrosti. V buddhismu je lotos symbolem dokonalosti a osvícení. Prostřednictvím boha Padmapáni (padma znamená lotos) je leknín spojen s představou bódhisattvy neboli příštího Budhy.

Názvy leknín a lotos (anglicky lotus) mohou být trochu matoucí. Lotos se nazývá rostlina pocházející z jihovýchodní Asie – Nelumbo nucifera. Vypadá velmi podobně a někdy se jí chybně říká egyptský leknín. Egyptského původu jsou však pouze lekníny rodu Nymphaea. Jihoasijský lotos nemá o nic chudší historii než jeho egyptský příbuzný a svůj význam má pro budhisty i hinduisty dodnes.

Nymphaea má oválné, nepravidelně zubaté listy, které měří v průměru 12 -15 cm. Květy jsou modro-bílé nebo fialové barvy, která se plynule mění do světle žluté. Okvětních lístků je přibližně 14 až 20. Květy se otevírají v dopoledních hodinách a za soumraku se opět uzavře. Nymphaea roste na březích řek a jezer v mírném a teplém pásu. Leknín je původem z Egypta, ale během let se rozšířil do východní Afriky, Indie a Thajska.

Pěstování

Tuto nádhernou rostlinu si můžete vypěstovat i na své zahradě, kde bude tvořit nádhernou dekoraci. Nymphaea caerulea je teplomilná rostlina. K svému životu potřebuje teplou vodu, kterou slunce stačí prohřát. Hluboká, studená jezírka její růst zpomalují. Doporučuje se nechat jižní část jezírka volnou, aby sluneční paprsky dosáhly k leknínům co nejblíže. Sázet leknín můžeme na dno jezírka nebo do nějaké nádoby a vyhradíme ji 1m2. Nádoby by měly být lehčí a děrované. Skrz díry si pak kořeny mohou brát živiny a zároveň slouží jako opora a zabrána proti nadměrnému růstu. Koš se může vykládat i mechem a poté do něj nasypat písek. Již po měsíci by měli semena začít klíčit. Přibližně po 4 letech se leknín musí přesadit. Tento druh leknínu by nepřežil zimu, proto je dobré ho zazimovat na příklad ve skleníku. Do jezírka jej můžeme vrátit zase od dubna.
Správný substrát by se měl skládat ze 4 dílů drnovky, 2 dílů zetlelého hnoje, rašeliny, jílu, kostní moučky a 30 kg substrátu. Substrát můžete nechat vlhky, protože se bude lépe umačkávat. Nikdy nepoužívejte bahno z rybníku nebo jezer, může obsahovat nemoci ryb a různých rostlin, které by mohly nakazit vaši rostlinu a zničit celou úrodu.

Tradiční dávkování

  • Modrý leknín se kouří
  • nebo se z něj připravuje nálev – 5 g na 250 ml vody, 15 min. luhovat.
  • Květy lze také naložit do vína – 5-10 g se naloží na 12 hodin do 0,7 l červeného vína (při delším luhování – 24 hodin a více hořkne chuť vína).

Účinky – doporučujeme odkaz na biotox.cz

Záložka pro permanentní odkaz.
   

Sledujte nás na Facebooku

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *