Bez je rostlina s protizánětlivým, pročišťujícím a antibakteriálním potenciálem

Botanický popis rostliny

Velmi široce větvený vytrvalý strom nebo keř, který může dorůstat až do 8m výšky. Povrch kmene a větví je zprvu hladký a šedý (takřka lysý), postupně přechází na jemně ochmýřený až na chlupatý, jehož zbarvení je poté hrubě šedé. Listy jsou vstřícné, s řapíkem, lichozpeřené (2-3 jařmy) s obvykle 9 lístky. Lístky bezu jsou dlouhé až 8 cm a široké i 3 cm. Bývají téměř přisedlé, kopinaté, jemně oválné až vejčité, okraje mají jemně zubaté. Květenstvím rostliny je vrcholovitý chocholík, mívá 15-30 cm v průměru. Květy jsou oboupohlavné. Bez kvete od června do července. Plodem je černofialová bobulka, která může být velká až 8 mm, plozená v období slunného pozdního podzimu. Jedná se o významnou potravu pro ptactvo živící se plody.

Původ a rozšíření

Bez je rozšířen takřka po celém světě. Existuje pouze několik málo lokalit v Evropě, kde nemá vhodné podmínky pro přežití, a sice část Skandinávie, většiny Ruska a Kavkaz. Jeho výskyt byl rozšířen od Černého moře, Malou Asii, Arménii, Írán až po střední části Asie. Uměle byl roznesen do dalších částí světa. Na území České republiky je vyjma horských poloh vcelku hojně rozšířen.

Vyskytuje se na vlhkých nalezištích (lesní mýtiny nejsou výjimkou), ale i na kamenitých místech. Další místa, kde můžeme bez černý nalézt je v roklích, u cest, silnic a dalších místech zmíněných v oddělení Pěstování. Na venkově je běžný podél domů, plotů a na zahradách. Jeho výskyt není jedinečný, je často součástí běžné flóry okolí mírného pásu. Díky ptákům, kteří se bezovými plody živí, jsou jeho stanoviště roznesena po velmi dlouhých vzdálenostech.

Využití

Bez má široké uplatnění, jak terapeutické, tak v potravinářském odvětví. V potravinářství se používá především bobule bezu. Šťáva má velmi sytou, intenzivní tmavě červenou barvu. Jeho slisovaná šťáva má totiž široké uplatnění jako potravinářské barvivo. Typickou tmavě červenou barvu mají na svědomí anthokyany. Tyto látky lze nalézt např. také v borůvkách či černém jeřábu a jsou známé jako silné antioxidanty. Bez černý hraje velikou roli v likérnictví při výrobě lihovin a směsných destilátů. Bezová šťáva se dá vyrobit také z květů bezu a kvašením lze připravit osvěžující limonádu. Z květů se v domácích kuchařkách objevuje také výroba sirupů. Sušené květy jsou vhodné k výrobě čaje.

Všechny části rostliny jsou využitelné a většina farmaceutických firem, které se zabývají bylinnými produkty, je hromadně odkupují na výrobu čajových a jiných směsí. V rámci lidového léčitelství se cíleně sbírá květ, list, bobule a kůra v období od června do července, bobule však trochu později (zhruba říjen až listopad). Dříve se terapeuticky aplikoval téměř na všechno, od zmírnění bolestí zubů, až po spáleniny (smícháním mladých lístků s ječnou moukou se vytvořila pasta, jejímž přikládáním na postižená místa se zmírňovaly popáleniny nebo bolesti rány po pokousání). Prášek z nadrcených suchých listů se používal k zastavení krvácení z nosu.

Odvar z květů je mírně močopudný, je proto potřeba hodně pít. Měl by přispívat k mírnému snížení vysokého krevního tlaku. Obsahové látky z bezových květů rozpouštějí hlen a pomáhají během odkašlávání (expektorační účinek). Odvar snižuje tvorbu potu (společně s břízou či heřmánkem jsou výbornou kombinací při nadměrném pocení – nesmí ovšem souviset s jinou nemocí).

Nezralé bobule bezu jsou středně jedovaté, nejsou proto v žádném případě vhodné pro konzumaci. Tmavěčervené nebo tmavěmodré bobule se mohou konzumovat po absolutní zralosti plodů. Zelený zbytek rostliny není vhodný užívat vnitřně (také se jedná o mírně jedovaté části), obsahují totiž kyanogenní glykosidy.

Tradičně se bez upotřebí jako léčebná rostlina v mnoha rozdílných kulturách a národech ve velké části světa. Extrakty z listů, květů, plodů nebo kořenů jsou používány v léčbě zánětlivého onemocnění průdušek, kašle a zánětů horních cest dýchacích, také při horečnatých stavech. Má se za to, že účinné látky obsažené v bezu přispívají ke zlepšení celkového stavu pacienta během chřipkového nebo horečnatého onemocnění. Pacienti se lépe a rychleji vzchopili po infekční chorobě oproti placebu.

Ve východní Evropě se výtažky bezu prodávají a doporučují jako výborné prostředky při ucpaném nosu s podporou k vykašlávání hlenů a uklidnění suchého, dráždivého kašle. V lidovém léčitelství se tato indikace mnohdy opakuje a doporučuje se v podobném dávkování (jako je například na Ukrajině).

Plody a květy bezu černého se tradičně v rakouském lidovém léčitelství vnitřně používají ve formě čaje, želé, sirupu, šťávy, odvaru (květy pouze jako čaj nebo sirup) k léčbě potíží spojených s dýchacím traktem včetně kašle, zánětů a infekčních chorob. Další využití bezu se nalézá v ústech, kde se využívá jeho hojivých (protizánětlivých) účinků.

Obsahové látky dále přispívají při trávicích potížích (nadýmání, těžké trávení, nevolnost, pomalé trávení, nedostatečná činnost žlučníku,…), vyrážkách, nachlazení a chřipce. V Německu kde je také hojně užíván je doporučován ke stejným indikacím jako v Rakousku.

Určité látky obsažené v květech působí mírně projímavě (díky bobtnavému efektu). Látky obsažené v celé rostlině, pokud jsou určeny pouze k zevnímu užití, vykazují mírný efekt proti houbovitým nákazám. Některé zdroje uvádějí možné využití bezové šťávy při snížení migrenózních stavů a nervových chorobách (měl by uklidňovat převážně trojklaný nerv).

Účinné látky

Významnými obsahové látky jsou glykosidické povahy. V květech je běžný glykosid sambunigrin a rutin, bioflavonoidy, cholin, éterické oleje, tanin (a další třísloviny), anthokyany (barviva s antioxidačním působením)), látky slizového charakteru (tedy bobtnavého) a mastné kyseliny. V plodech se nachází podobné látky kvalitativně i kvantitativně, nicméně v plodech se nachází navíc karoteny, vitaminy B a C.

Tradiční dávkování

Bez kvete v červnu a červenci, plody zrají v závěru podzimu. Květy, pokud intenzivně páchnou, lze sbírat za suchého počasí (nejlépe před plným rozvinutím), sušit (co možná nejrychleji), zalévat a užívat jako čaj. Uchovávají se v suchu a chladu. Takovýto čaj lze připravit 5-10 gramy zalitý 500 ml vody, po 15 minutách louhování. Přílišná dávka nebo příliš časté popíjení může mít mírný projímavý účinek. Smíchaný s heřmánkem, kozlíkem a octem se v historii používal na potírání zánětlivých ran či ložisek, mazaných po 2-4 hodinách.
Sušené plody, se doporučují spařit vroucí vodou.1 lžičku (10min louhovat) popíjet 1x – 2x denně.